Lezení a crossfit

Co si myslím o crossfitu a lezení?

Kolem sebe často slýchávám od lezců, že crossfit, případně cvičení na těchto proncipech je nezdravé, špatné a pro lezení naprosto nevhodné.

Když jsem kdysi jako trenér začínal z crossfitem, kroutil jsem hlavou nad nakopávanými shyby, kettlebell swings až nad hlavu a kliky se zvednutím dlaní ze země. Říkal jsem si ano, je to profesionální sport a změny od ideálního stylu provedení těchto cviků jsou zde proto, aby byly cviky kontrolovatelné a počitatelné. Ale sakra kam až jsou schopni Dave Castro zajít za fyziologické zásady, které jsem se trenérů – fyzioterapeutů učil.

Pravdou zůstává, že lezení taky dvakrát zdravý sport není. Kulatá záda, protrakce ramen, zkrácené prsní svaly, prohloubená lordóza krční páteře z jištění, přetížená bedra z pádů do sedáku a SD startů pod kameny. To je jen základní výčet věcí, se kterými se lezci často setkávají. Častěji si stěžují na přetížené prsty, lokty – inu nejsme stavění jako šimpanzi.

Oproti lezení je však v crossfitu nezbytné se věnovat strečinku pro vykonání základních vzpěračských, případně gymnastických cvičení. Bez dostatečného protažení a pohyblivosti ramen, kyčlí a správného držení zad se vám těžko podaří udržet nad hlavou jakoukoli solidní váhu na velké čince a neuděláte ani hluboký dřep. Nezapomeňme, že vzpírání ve své podstatě patří k nejzdravějším sportům co se týče rovnoměrného svalového zatížení. Činka pod kterou musíte být naprosto technicky správně poskládaní pak funguje jako lis, který pod sebou zpevňuje celý hluboký stabilizační systém a velké svalové skupiny.

Ptáte se mně, zda bych vzpěračské cviky pro lezce doporučil?

Ano, nicméně právě nauka správné techniky probíhá u vzpěračů v řádech let a do té doby cvičí s minimálními váhami. Když budu mluvit za lezce, tak by se opravdu těžko dalo sedět na dvou takto rozměrných židlích. Nemluvě o tom, že veliké riziko crossfitu je právě rychlokvaška přístup, kdy je člověk od začátku veden k tomu spíše udělat úkol za co nejkratší čas i s (drobnými) chybami v provedení, což je nepřípustné a vede to u začátečníků k častějším zraněním než u jiných sportů.

Bohužel zatím jsem se na stěnách kolem sebe nesetkal v lezeckých kroužcích na nezbytný důraz na zvyšovaní pohyblivosti a cvičení kompenzačních cviků. Mnoho lezeckých instruktorů ČHS pak učí děti provádět špatně kliky, dřepy, tahají se za hlavu do strany až mi z toho běží mráz po zádech. V tomto případě lezení za crossfitem velice zaostává.

Kde vidím lezecký přínos občasného kondičního tréninku na principu crossfitu?

Trénink musí bolet. A to je něco, s čím se výkonnostní lezci zas až tak moc nesetkávají. Dát si na stěně 10 cest je jak uprdnutí v zadní školní lavici, to ambiciózní mládež nikdy neposune blíže k evropským standartům. Není na škodu svým svěřencům přes objemové období servírovat jednou týdně trénink zaměřený na osvojení nových pohybových dovedností – správně! provedené shyby, kliky, dřepy, výpady, tlaky atd. Po tréninku strečovat, po každém druhém pak cvičit kompenzační cviky na zadní delty, zevní rotátory a střed těla.

Jak by takový trénink mohl vypadat vám popíšu příště.

Čaj