Senzační úterní Sloup a dvě 8a+

O víkendu jsem vyrazil společně se Štěpánem Volfem a Michalem Žůrkem na Holštejn. Letos jsem na Holštejně ještě nebyl a o to víc jsem se těšil. Z minulého roku mám na spadnutí cestu Kašpárkův Hrobeček Soft za 10-. Na rozlez dávám Černou Horu 8. Podmínky se zdají být ideální, ale skála je poněkud vlhká až místy zateklá. Přesto všechno nalézám do cesty. Hned u první expresky jsou mokré stupy. Musím více zabrat v rukou, ale za chvíli stejně narážím i na mokré chyty. Prolezu si ji aspoň abych si připomněl kroky, ale dnes to nemá cenu zkoušet.

Denis v Papalalulu (pht - vše z archivu D. Paila)

Další projekt co mám rozlezený z minulého roku je Labutí píseň za 8a. Koukám, že je to už nacvakané, a tak můžu rovnou do toho. Prvním pokusu se v tom vůbec nehýbu. Dole nástupní spoďáček nevím, jak mám chytit a je pro mě dost těžký za něj nastoupat. V druhém pokusu padám stále dokola v horní části, kde je nejtěžší zkoordinovat pohyb a trefit malou lištu. Dnes se mi nedaří cestu přelézt a nechávám na další den. Štěpán přelézá spřehledem Epitu 9 a Michal zkouší místní bouldery. Zničení odcházíme do hospody na Holštejnskou topinku :D.

Ráno vstáváme brzy kvůli podmínkám. Po rozlezu celý natěšený, že to vylezu, běžím pod cestu. Navážu se na lano a jde se na to. První, druhá, třetí chyba. „Co to je“ říkám si. Vůbec se nemůžu soustředit na výkon. Vzpamatuji se, pořádně se vydýchám a dávám do poledního pokusu vše. Na 7. pokus cvakám řetěz. Kluci vylezli taky, co chtěli, a tak přejíždíme ještě do Sloupu. Potkáváme zde silného norského lezce Magnuse s novými maticemi, jak zdebrousí těžké prásky v boulderech. Nedávno tady Vojta Vlk vylezl Jelínkovou 10-. Nakoplo mě to, že bych to mohl taky zkusit. První nález je velmi slušný, ale síla, která zůstala na Holštejně v Labutí Písni, je celkem znát. Druhý pokus už je docela nadějný. Tlačí nás čas, a tak ještě rychle dávám jeden pokus, ale jak jsem tušil, nedopadlo to dobře :D. Nasedáme do auta a jedeme domů.

Ippolito

Zrovna co přijedu domů z víkendového Krasu, vrtá mi v hlavě cesta Jelínková. Stále se mi hlavou honí kroky a nemůžu se jich zbavit. Proto říkám tátovi: „Musíme do krasu“ :D. „Pondělí dám rest a v úterý pojedeme?“. „Jo“. „Ok“. Volám kamarádovi, jestli nechce jet s náma.

Je úterý ráno 8 hodin a my jedeme do Sloupu. Postupně odpočítávám poslední kilometry a už parkujeme auto. Martin má vedle Indie rozlezenou jednu 8-, tak tam jdeme s ním a my se tam aspoň rozlezeme. Po přelezení Martinova projektu se odebíráme do Starých skal.

Už v 11 ráno můžu slavit. Prvním pokusem se mi daří přelézt Jelínkovou 10-. Sil zbývá dost, a tak se pouštím do další cesty  - Ippolita rovněž 10-. Ladím kroky v horní části a ostré pokusy přicházejí na řadu. Beru lano a jdu na to. Padám z topového chytu u řetězu a šíleně nadávám. „Nééééééééé to snad není pravda“. Později vymýšlím jednodušší program, a kdybych ho vymyslel dřív, už by bylo po všem.

Ippolito

Celý namotivovaný se chystám do třetího pokusu, že to vylezu a není to těžké. Bum a jsem dole. Další pokus bum a jsem zase dole. Třetí pokus a ruka střílí z lišty. Sklapla mi huba a nevím co se to děje. Cesta najednou tolik ztěžkla a nervozita stoupla rychle nahoru. Pomalu ztrácím naději na přelez. Nastává poslední pokus. Pokud se nenaštvu, tak to nevylezu. Dostávám se do úplného klidu a jdu na to. Rychle přebíhám spodní boulder, nacpávám hlavu do díry a už cítím, jak se mi do zad vrýpává kamínek. Bolest neznám, a tak se snažím na to nemyslet. Prostě Amuerte :D. Zavírám oči a soustředím se na další kroky. Prostřední pasáž přebíhám a už jsem zase v madle. Pár krát namáguji a chytám klíčové lišty v boulderu. Lišty držím jako o život zamčené a drtím jako bych je chtěl urvat. Chytám chyt velikosti chleba a v pohodě dolézám ke slaňáku. Radost je veliká, protože se mi ještě nikdy nepovedlo přelézt dvě 10- za jeden den a k tomu ještě v Krase. Cesty mi velice sedli a to mi hodně pomohlo. Balíme věci a jedem domů. Vše jsem vylezl na skvělém laně Tendon Master 9.4. :D

Denis Pail