TENDON článek: Zillertálský triptych

Další týden jako obvykle načínáme článkem Filipa Zaorala, tentokrát z rakouského Zillertalu. Nezapomeňte, že tento týden soutěříme o 60 metrové lano Hattrick 9.7. Vítězem minulého týdne a ceny mikiny TENDON a hrníčku se stal Martin Horňák, gratulujeme!  

 Ani letošní prázdniny nesměla chybět pořádná lezecká akce. Už dlouho jsem uvažoval o rakouském Zillertalu. Nadchla mě totiž myšlenka udělat výjezd, kde by se dalo lézt s lanem, bouldrovat na kamenech a sem tam si vylézt i nějakou horskou vícedélku. Stačilo tedy domluvit lidi a mohlo se vyrazit. Úderný tým nakonec tvořilo duo Válkovic (Eliška s Martinem) a já se Standou.

pht - S. Mitáč

  Ve středu ráno jsme vyrazili z Prahy a kolem čtvrté odpolední jsme už hledali místo k postavení stanu. Rakušáci opět nezklamali a poblíž nejnavštěvovanějšího sektoru Ewige Jagdgründe otevřeli nový kemp s kadibudkou a to za celých 0 eur na osobu a noc.

  Hned po příjezdu nám to nedalo a zamířili jsme do lesa přes silnici. U řeky tu stojí dva obrovské žulové skalní masivy, na které se leze. Sektory jsou 3 minuty od auta a navíc v krásné horské přírodě. Rozlezli jsme se na parádní sokolíkové záležitosti El schuppo 6a+ a hned se pustili do zdejší klasiky Maracuja (7a). Po překonání celkem čitelného bouldříku si člověk užije pár metrů lišt a je u řetězu. Večer jsme dorazili do kempu, kde se to hemžilo všemi národnostmi. Od „rýžových“ Američanů (drželi přísnou dietu), přes Poláky s cca stovkou plechovkových piv, až po tichého, ale o to víc namotivovaného Roberta Leistnera (německý velebušič).

pht - S. Mitáč

  Další dny probíhaly podobně. Po budíčku následovala vydatná snídaně, koupání v divoké řece a přesun pod skálu. Z pěkných cest bych vyzdvihl Science fiction 7b+ (krátký úvod a pak poskokový bouldřík), Sannyas 365 7a+ (beckendová rapsodie) nebo Ego nein danke 6c+ (nádherný lištovací začátek s bouldrem v 25 metrech pod slaňákem).

  Jeden den jsme se se Sanym vydali na vícedélkovou cestu Triple direkt (6c+, 6SL, 120m), která se nachází poblíž sportovního Ewige.  Po úvodní délce následuje klíč, který vyšel na mě. Délka se vyznačuje tím, že když už si myslíte, že máte crux za sebou přijde další. Po této vytrvalostní nádheře následovala nejtěžší 6+ délka v mém životě. Široký otevřený kout, ve kterém se musíte uprostřed otočit o 180 stupňů. Byl to boj o holej. Další délky byly za odměnu. Nahoře jsme se pokochali pohledem na alpské rozkvetlé louky a honem ke slaňákům a dolů. Po cestě na parkoviště se nám ještě povedlo uvolnit cca čtyř tunový skalní blok, který se kutálel s obrovskou silou dolů z kopce směrem k parkovišti. Mladé stromky stojící mu v cestě zlámal jako sirky. Zastavila ho až vzrostlá bříza 50 výškových metrů od nic netušících lidí na parkovišti. Uff, to bylo o fous.

pht - S. Mitáč

  Další den jsme zasvětili boulderingu poblíž kempu. Mezi balvany se pásly krávy – pravá zillertalská idylka. Za nejhezčí bouldry považuji Distance 7A, kde je potřeba lištovací síla a vytrvalost na závěr, Smily 6C+ s mohutným skokem a fixem na jedné ruce nebo Erpressung 6C, kde musíte ustát technický kolmáč.  Bouldruje se ale i ve vedlejším údolí, kam jsme se vydali následující den. Místním lákadlem je kousek zvaný Moonwalk 7A+, který zdobí titulní stranu našeho průvodce. Jedná se o silovou lištovačku v převise. Podařilo se nám pouze nastoupit, další kroky jsou naprosto šílené. Vybrali jsme proto raději jiné, neméně krásné bouldry. Sweathart 6A+ (fotogenický výlez přes položenou „pokličku“), Lay down sally 6C (stačí se poskládat pod nástup a udržet titěrný bočáček) nebo inflační Melchamuas 6B (ve skutečnosti tak 5C). Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili u bouldru Gartenzwert 6B. Přelez se povedl třemi možnými způsoby. Já se rozhoupal a skočil, Valmy pomaloučku staticky došáhnul na hranu a Sany se položil na poličku a natáhnul do topu. Posledním kouskem v údolí Sundergrund byl vysoký highball Wilma 6B (obtížnost hlavně za morál), kde platí heslo onsight nebo smrt J

  O restday nám bohužel začalo pršet, a tak z plánované vycházky k jezeru nakonec sešlo. Celý den jsme strávili hraním scrabblu a klábosením s ostatními spolukempaři. Odpoledne se udělalo trochu lépe, a tak jsme se se Standou vydali na Ewige, abychom si vylezli jedinou „suchou“ cestu Der kleine pfeil 6a. Večer jsme objevili skrytý převislý sektor, který se nachází na malé plážičce hned u řeky. Leze se tu po specifických oblých dírách. Další dva dny jsem tu pokusoval parádní linku Los lochos 7b+. Nejdříve jsem měl vymyšlený špatný program, který mě stál několik marných pokusů. Poté co se zapojil Valmy, jsme přišli na ultimátní patu, a tak po dvanácti urputných nastoupeních do cesty jsem cvaknul řetěz. Stálo to za to.

pht - S. Mitáč

 Další pěkný sektor se nachází přímo nad vesničkou Ginzling. Po zahřívací třiceti minutové chůzi do kopce vás uvítá Bergstation se svými šedesáti metry kolmé žuly. Za doporučení stojí určitě cesty Google space 6c+ (za vytrvalost), Bossi woman 7a (s bouldříkem na konci) nebo Gasthof post 7a (s parádním sokolíkem uprostřed).

  Na posledních pár dní se nám bohužel zkazilo počasí, zvolili jsme proto ústup na německou část Šumavy, kde jsme lezli na slavném Kaitersbergu. Skály se nachází na kopci a materiál je podobný našemu Velkému Rabštejnu. Nejhezčí cesta oblasti byla bezpochyby převislá darda Adrenalin junkee 8/8+, kde si pořádně povisíte za ruce a závěrečný skok nad jištěním prověří vaše létací schopnosti. Za zmínku však stojí i Kraftwerk 7 (převis pro středně pokročilé) nebo Neuernbahn 9-/9 (téměř stropové lezení).

  Čas se nachýlil a my museli zpět do české kotliny za všedními záležitostmi. Odjížděli jsme však plni zážitků z alpských luk a německých lesů a těšíme se na příští návštěvu těchto dvou světových oblastí, kde jsme mimo skvělé lezení nalezli i klid a pohodu.

Hore zdar

Fil