Pete Whittaker Freerider rope solo

Pocit vylezení nějaké cesty na sólo je převážně spojen s lehkostí, svobodou a vhodným psychickým rozpoložením. Existuje však i druh sólování, které znamená dvakrát větší fyzickou námahu než samotné lezení s lanem a stává se to občas nouzovým řešením, když na skalách chybí jistící partner.

Ještě předtím než se v historie historie lezení v Yosemitech přepsala husarským kouskem Alexe Honnolda, který nejištěn vylezl cestu Freerider na El Capitana, napadlo tuto stejnojmennou kilometrovou cestu v obtížnosti 9+/10- (v některých délkách) přelézt jištěným sólem Peta Whittakera z britského týmu Wild Country.

Při jištěném sólu si musíte upevnit konec lana na začátku lezecké délky a poté si uvolňovat lano skrze blokant na sedáku a procvakávat postupové jištění. Kromě nepohodlného povolování lana v lezeckých pozicích si přidáváte nějaké to kilo navíc díky váze volného lana v blokantu a na konci délky musíte znovu slanit, vybrat jištění a vyšplhat nahoru. 

Photo: Dustin Moore

Z pohledu bigwallu se jedná o nepředstavitelnou dřinu při kombinaci volného lezení a jumarování a Petovi známí jej od toho neúspěšně odrazovali. Jak to celé dopadlo můžete shlédnout v půlhodinovém snímku níže.