Extrémní věže - Vraní oko

Minule jsem napsal článek o krásné, těžké věži, o Rokoku. Ozvalo se mi pár lidí, že je to pro ně motivační a že bych mohl ještě něco podobného napsat. Napadlo mě, udělat takový miniseriálek, který by se jmenoval třeba Extrémní věže.

V dnešním díle vám napíšu něco o věži, na kterou vede zatím jediná v kuse přelezená jedenáctka v Ádru. Ano, je to Vraní oko! Protože se věž nachází blízko turistické cesty a je na “hlavním tahu“ ke Třem obrům, byla dlouho všem na očích. To, že na ni vylezl první až Cikán v roce 1977 přisuzuji její velikosti, teda po pravdě, její nevelikosti. V porovnání s většími bratry všude kolem by se mohla zdát zanedbatelná. Ale opak je pravdou. Jak už jsem psal o několik řádků výš, první výstup na tuto věžičku provedl v roce 1977 Stanislav Lukavský a Miloš Rain. Vybrali si v té době nejlogičtější cestu na vrchol. Lezli komínem mezi Vraním okem a Vraními věžemi až do římsy k hodinám, tou traverzovali doprava ke spáře. Natloukli kruh a mezi kruhem a vrškem je dělilo jen několik metrů ruční spáry. Cestu pojmenovali Tak do toho šlápni. Jenže když jste nahoře, musíte se přeci dostat i nějak dolů. To vyřešily vedle stojící Vraní věže. Komínem slezli dolů, zpět na nástup předtím vylezené cesty. Vznikla Sestupová.

Piňon v cestě Kroky Františka Janečka. foto: www.papope.cz

Podle průvodce by se mohlo zdát, že o věž do roku 1992 nikdo ani nezavadil. Myslel jsem si to také. Jenže jsem jednoho dne při návštěve Sloupu v Krase potkal velikou legendu, Zdenála Konečného. Slovo dalo slovo a už jsme se zapovídali o tom našem písečku. Chrlil historku za historkou a mezitím se zmínil o super hraně, do které osadil kruh. Byla prý ukrutně těžká a krásná. Místňákům se moc nelíbilo, že by nemístní měl posouvat laťku,  vyhrožovali vytlučením. Zdenál si teda prý přizval Aldu Morávka jako místňáka. Bohužel to neodlezli a projekt byl vytlučen. Při rozhovoru jsme došli k tomu, že ta krásná hrana vedla právě na Vraní oko.

Na Vraní oko ale vedl ještě jeden lehce vypadající směr. Osadit kruhy a hlavně vylézt ho přišel v roce 1992 R. Gemprle, L. Krecbach a M. Král. Vznikla tak cesta v náhorní stěně s názvem Ninjapoore.

Jíťa Mázlová v Krok sun oposum. foto: archiv Mázlovi

Příští 3 roky byl klid před bouří. Ona zmiňovaná bouře se jmenovala Špek. Přišla ve dvou intervalech a vždy za sebou nechala "těžké následky". První následek se jmenuje Kroky Františka Janečka a druhý Krok sun oposum. Krokama...  Petr Slanina naťukl onu krásnou levou hranu, o kterou se pokoušel i Zdenál. Natloukl kruh a odlezl stěnou doprava po malých kyzech až ke kruhu z původní Cikánovy cesty, kterou dolezl na vrchol. Vzniklo tak silovo-technické "deset áčko", v kterém je i zapotřebí trocha morálu. Kroky do římsy po oblých lištách už jsou trochu nad kruhem. Jenže krásná hrana lákala. První kruh už v ní byl, tak proč to nezkusit dolézt? O rok později, tedy v roce 1996 Petr Slanina přichází znovu s cílem vylézt hranu. Leze k prvnímu kruhu Kroků... Pokračuje po hraně do římsy k hodinám. Levačkou plácá hranu, osazuje další dva kruhy a je v římse pod vrcholem. Úkrok doprava a je na vršku. Vznikla cesta Krok sun oposum s klasou RP Xc! Krásná, elegantní, extrémně těžká linie. První tři RP-čka si připsala trojice mistrů: Majzlík, Tomajda a Hudy. Cesta má dokonce i jeden ženský přelez (teda o kterém vím) postarala se o něho Jíťa Mázlová v roce 2007 jen tři dny po přelezu Dlabise. Další přelez má tuším Petr Resch, Ráďa Brož a Ondra Beneš.

V roce 2007 bylo na Vraním oku rušno. Nejdříve se úderná trojka ve složení Tomáš Sobotka, Jíra Lautner a Tomáš Moravec postarala o pravou údolní hranu, čímž vznikla Stará cesta RP Xb,a potom Tomajda s Jírou osazují borhák na konec spárky ve středu údolní stěny. Od něho lezou k prvnímu kruhu Krok sunu a tím na vrchol. Vzniká cesta s příznačným názvem Žiletky AF Xb. První kusovku dává o pár měsíců později Majzlík. Navrhuje klasu XIa. Bohužel borhák se někomu nelíbil, tak byl vytlučen. Cesta byla oficiálně zrušena. Naštěstí se místo borháku "objevil" později kruh.

Žiletky a Luboš Mázl. foto: archiv Mázlovi

Věž měla ale ještě jednu hranu, která byla dokonale schovaná pod nánosem mechu. V roce 2010 přichází Ráďa Brož s Tomem Koštisem. Osazují první kruh, provazují hodiny o pár metrů výše a čistí závěrečný rajbas, v kterém dávají druhý kruh. Pod nánosem mechu byla schovaná rajbasová perla a jeden z nejtěžších rajbasů v Ádru! Až budete nohama u druhého kruhu, proběhne vám nejspíše hlavou název cesty... Ještě metr k vrcholu! Klasa RP Xa.

A jak to vypadá s Vraním okem dnes? V Krok sunu jsou nahoře ušláplé nějaké stupy, každopádně to ztěžklo... Podobný osud potkal i Starou cestu, nad třetím kruhem je to olámané. Dokonce jsem zaslechl , že teď v kuse klidně XIa ...Tak třeba to někdo smahne a řekne jak se věc má.

Kuba Rak