Krasoviny – Trénink jak se patří

Ráno si nachystám svačinu, sbalím si lezecké cajky a jdu na trénink. Kam? Na bouldrovku k Pajkovi nebo na Flash na lano? Správně tušíte, že ani jedno. Jede se do Krasu! Nejlepší ,,příprava“, jak s oblibou nazývám proces trénování, je totiž tam venku v realitě. Poslední dobou se mi pod kůži vrývá nepříjemná paralela 21. století. Hodně mladých lidí tráví svůj volný čas v zajetí virtuálna, mimo opravdový svět. Stejně tak spousta lezců chodí častěji na zaprášené bouldrovky, schovat se před reálným kamenem. Vše pak korunují hlášky lidí o víkendu pod skalou: ,,Už budu muset jet kámo, večer jdu na trénink.“ Oukej, každý je svého štěstí strůjce. Pravda je asi někde uprostřed.

Jáchymkovské trio foto: archiv Filip Zaoral

  Jáchymka se neomrzí, a tak další návštěvu směřuji zase tam. Nechce se mi rozlézat nic nového. Mířím tedy k bouldrům, které jsem načal vždy na konci sešny a na přelez nezbyly ,,baterky“. První vybírám kruto technického Topolánka 7A+, kde využívám flexi kyčlí a nepohodlný nohand v půlce, který je pro nás slabé klíčem k úspěchu. Další na řadě je nádherná Komprese 7A. Druhou půlku mám nachozenou z Dekomprese, stačí tak vymyslet začátek. Chvíli trvá, než pochopím, že kolena jsou tady opravdu k ničemu a stačí se hodně natáhnout. Swing přes stůpek a vytrvalostní dolez je pak už jen třešničkou na dortu. Do třetice se vracím pod Neolit 7A+. Tady dostane vaše rameno opravdu zabrat, ledaže… Ano, vždy existuje klička. Snažím se roztáhnout nohy, jak nejvíc to jde. Připadám si ale jako vysloužilá baletka, která stěží vyjde schody. Časem si ale dolní končetiny na nepřirozenou pozici zvykají a mě tak stačí ustát swing v beckendu a spoďáku a mám vyhráno.

 Hobař 6c+ foto: archiv Filip Zaoral

  Další sešna se odehrává v Rudicích. Kolem Morelessu 7A+ a Ňoumesu 7B jsem vždy jen chodil a hleděl na ten traverz, jako tele na nový vrata. Až jednou… Karel vymýšlí betonový program, a tak nadšeně zasedám na start a jedu. První krok supr, druhý jde, jupí, jedem dál! Zastavuje mě až přebrání spoďáku na konci. Síla v paži není, musím na to jinak. Ze spoďáku směním na beckend a vykřížím rovnou do stisku. Kouří se ze mě sice, jako ze stoleté mašiny, ale klíč je doma. Pak už stačí jen odpočinout v double koleni a nepodělat pětkový dolez. Při sestupu mi ustřelí nožka a já se tak odporoučím z dobrých čtyř metrů na zem. Někdy je to asi lepší než vymýšlet kudy z nudy. Těžší varianta bouldru končí 7A výlezem. Chvíli si připomínám a měním kroky a když si jsem jist, jdu na pokus. Traverz proveden, v odpočinku se nutím vydržet co nejdéle. Závěrečné kroky jedu jako stroj, na konci si stačí pohlídat nohy a hurá slavit. Opět krásný kousek, který na plastiku nenajdeš. Ten feeling, víš, ten stojí za to.

Switch, odpočinek a rychlý návrat z Morelessu 7A+ foto: archiv Filip Zaoral

  Dále usedám pod nekonečný hlavolam Pravé Terezy 7B. Po Stoupovi zatím nemá opakování, prý si na tom všichni vylámali zuby. Spodem to nejde, vrchem taky ne, kudy tedy? Chvíli zkouším, přemýšlím, máguji, čistím,… Až najednou. První krok jdu hned do nástupové lištičky klasiky, překopu nohy a pravačkou chytnu oblinu, která snad ještě kontakt s člověkem nezaznamenala. V tu chvíli přichází dva těžké pohyby. Překopat pravou nohu a posunout se pravou rukou. Rébus vyřešen! Stačí domyslet, co s rukama, které jsou v Tereze přesně opačně, než by měly být a je posekáno. Odpočinek a jde se do pokusů. Několikrát padám z přešahu do dobré lištičky. Odpočívám déle a pak posílám. Nádherná silově technická věc.

Klíčový krok Pravé Terezy 7B a program zdarma  foto: archiv Filip Zaoral

  Aby se učinilo zadosti i novým směrům, přelézám krásný kýl vzadu v jeskyňce. Prý úplně bouldrovkové kroky. To nemohu potvrdit, ale pěkné je to fest. Název je jasný - Caveman 6B+, klasa nikoli. Druhý směr – Hrobař 6C+ se nachází venku a jedná se o krkolomný výlez z malé jeskyňky, která vyloženě k podobné taškařici vybízí. Chyty malé, záklon řádný. Zkuste a uvidíte.

  Tak to byla ve zkratce porce mého zimního tréninku. Měl bych asi přidat víc kampusu a visů, že?