Krasová Abeceda S

Dnešní písmeno je opět poměrně tučné, a proto ho rozdělíme zase na dvě poloviny. Nejprve si představíme sportovnější cesty ze Sloupu a Holštejna. Koukneme se na zoubek téměř všem obtížnostem. Od trojek až po desítky. Kdo posbírá postupku jako první, vyhrává…dobrý pocit.

Schizofrenie

Sloup, Indie, 9-, J. Svozil, 1993, 18m, borháky, sportovní

Velice zajímavá skopičina vedoucí v pravé části Indie. Po úvodních dvou nýtech začínají obtíže, které gradují někde nad třetím. Verzí k přelezu je několik, jedno mají však všechny společné. V závěru bouldru se musíte rozkročit do stěny za vašimi zády (masiv Evropa). Rozdvojíte tak svoji osobu mezi dva kontinenty, odtud také název – Schizofrenie. Jste-li vyššího vzrůstu, k rozpolcení může dojít dříve a vy si tak ušetříte pár nepříjemných kroků po neberoucích spoďobočácích. Já jakožto půlčík jsem vymyslel fintu, kdy jsem se překlopil do protistěny jako bych chtěl udělat most. Záda sice dostala zabrat, ale vyplatilo se.

Slepičí krok

Sloup, Hřebenáč, 9-, P. Weisser, 1988, 18m, borháky, sportovní

Ultimátní dvoukrokovka pro zatvrzelé bouldristy. Nástup vede stejně jako Cesta ke křížku. Po cvaknutí prvního samostatného očka přichází onen záludný manévr, který prověří hlavně vaši sílu v prstech, levou patu a délku paží. Cesta je dost vtlačená mezi ostatní, takže se člověk musí značně krotit, aby nevzal zakázané. Dolez plotýnkou do horního žlábku Východní stěny je už klasifikačně o pár řádů jinde. Pamatuji si, že jsem k přelezu poprvé použil na každou nohu jinou lezečku (na levé jsem měl tutovou patovací a na pravé zase rájbákovou speciálku), což když jsem dříve u někoho viděl, tak jsem se dost podivoval nad dotyčného počínáním. Dnes jsem již osvícenější a podobné praktiky chápu.

Stará plotna

Sloup, Staré skály, 8/8+, Z. Konečný, 1986, 18m, borháky, sportovní

Jedna z lehčích pěkných cest ve Starých. Bouldřík u poslední expresky je docela natahovací a pokud jste na bouldrovce nenatrénovali sílu v prstech, tak se vám nepoleze zrovna dobře. Holt ne vše je o hydraulické síle paží. Loni vznikla varianta (Nová plotna 8) vedoucí vlevo od původní linie. Prý je o kapánek lehčí než klasika a nemusí se v ní člověk tolik šponovat.

Stydký písky

Sloup, Matka, 8, J. Šálek, L. Abt, 2010, 10m, borháky, sportovní

Crazy bouldering s lanem, který jsem rozklíčoval až asi na desátý pokus. Roli hraje sebemenší nepřesnost nohou a ztráta rovnováhy je zde fatální. cesta vede z náhorní strany na věž Matka z velkého balvanu. Začít můžete i o dva metry níže (bez balvanu), to je však zatím nevylezený projekt, který nebude mít daleko k desátému stupni.

http://eldir.rajce.idnes.cz/224_Sloup_2.6.15/#Stydke_pisky_8.jpg

Sloupský baron

Sloup, Stěna u Sloupské jeskyně, 7-, J. Krch, J. Přikryl, 1969, 25m, borháky, sportovní

Pokud pomineme úvodní nepříjemnou a málo zajištěnou pasáž, čeká vás parádní lezení v kolmé stěně. Klíčová rozpažka do malého chytu mě svého času trápila nejeden výjezd. Když už jsem ji horkotěžko zvládl, nezbyla síla na další kroky a já pořád padal a padal. Cestu jsem nakonec vylezl za pět dvanáct. Další den už na skále visela cedulka se zákazem lezení kvůli hnízdění ptactva.

Saské triky

Sloup, Stěna u Sloupské jeskyně, 7-, J. Přikryl, J. Krch, 1970, 25m, borháky, sportovní

Klasická rozlezovka s jedním těžším místem pod převískem. Dlouzí přešáhnou, krátcí musí přes špatný bočák na levačku. Na flash jsem u zmíněného místa strávil dobrou čtvrthodinku. Pořád jsem z pohodlného spoďáku nalézal do nepříjemné pozice a ne a ne se pohnout dál. Dopadlo to samozřejmě odsedem, následným objevením správného postupu a nadáváním si, jaký jsem idiot, že jsem to tak neudělal hned. Původně se cesta lezla ještě od dnešního štandu na polici kamsi doleva do trav.

http://eldir.rajce.idnes.cz/186_Kras_18.-19.10.14/#Ondra_Saske_triky_7-.jpg

Sloupské Idaho

Sloup, Stěna u Sloupské jeskyně, 5+, F. Plšek, V. Schwarz, J. Soška, 1947, 55m, borháky + vlastní, horská

Ideální dolezovka v podvečer, kdy už máte odpokusováno nebo přelezeno. Cesta se stejně může lézt až po zavíračce jeskyní. Na první štand je asi nejsnazší se dostat zarostlým traverzem zleva. Druhá klíčová délka vede koutem až pod sešroubovaný převis. Zde doporučuji dávat opravdu pozor, co berete a rozhodně necvakat nic do kotvících lan (hned nad nimi je nýtek). Pokud se vám povede nezabít sebe ani jističe, stačí už jen popolézt pár metrů koutkem ke štandu a můžete slavit. To jsem moc dobrou reklamu Idahu neudělal, že? Ne vážně, dá se to poměrně dobře odjistit a rozsypané je to jen v jednom místě.

Syn

Sloup, Syn, 3, ?, 8m, bez jištění

Tato cesta (pokud takovýto kvak budeme nazývat cestou) vede na nejmenší ze tří věží nad Sloupem. Linie celou dobu sleduje položenou údolní hranu. Není zde žádné fixní a myslím, že nelze založit ani vlastní jištění. Když jsem se do ozajistného výstupu pustil, očekával jsem, že nahoře bude alespoň očko pro slanění. K mému zděšení se však nic takového na vrcholku nekonalo a já tak musel hodit lano dolů kamarádovi a na protizávaží slanit do doliny na druhé straně věže. Pokud se tedy chystáte na tento výstup sami, vězte, že dolů budete muset stejnou cestou jako nahoru. A co si budeme povídat, Krasové trojky úplně tak za tři nejsou…

Sněhurka a sedm ostrých pokusů

Holštejn, Lidomorna, 10-, Z. Konečný, 2005, 22m, borháky, sportovní

Osamocená lezitelná desítka v pravé části Lidomorny je vhodnou kandidátkou na prvozářez do Krasových 8a-plusek. V podstatě se jedná o gradující tři bouldry (nejtěžší by mohl být kolem 7A) s ne zrovna dobrými odpočinky mezi nimi. Cestu navrtal Zdenál, ale o kusovku se postaral až Adam. To jen aby bylo jasno.

Sloní pilíř

Holštejn, Vaňousovy díry, 9, T. Pilka, 1986, 22m, borháky, sportovní

Cesta pojmenovaná podle velikosti klíčového chytu. Lišta je samozřejmě mikroskopická, co jste čekali? Po cvaknutí druhého háku je dobré se naučit sklepat v nepohodlné pozici s levou rukou nad ramenem. Když si s tím chvíli pohrajete, dá se tam udělat skoro polonohand. Následuje ostrý výpad do lišt a kampusový závěr na polici, ze které je to už za hubičku přes dvě očka k řetězu. Ač se zdá cesta bouldrová, já u ní měl problém s vytrvalostí. Jednotlivé kroky nejsou až zas takový problém, ale spojit to. To je oč tu běží.

South park

Holštejn, Vaňousovy díry, 9, T. Pilka, 2006, 20m, borháky, sportovní

Moje nemesis. Dle mého názoru nejtěžší devítka na Vaňousech. Tato lahůdka mi nedala spát dlouhé tři roky. První tři očka, Kotelníkův kvak (8), jsem vylezl už v roce 2012. Tehdy jsem si ještě říkal, že až nahoru je to nemožné. Hladká plotna mi připadala absolutně bez chytů. Na konci roku 2013 jsem se však do cesty pustil. Klíčový krok (hned ten druhý po špatném odpočinku na konci Kotelníka), jsem však tehdy ani nekrokl. Dlouhý tah a fix v pravém rameni s dosahem do oblé dvouprstové jamečky se mi prostě neustále vysmíval do obličeje. Jak roky ubíhaly a pokusy běžely, viděl jsem celou záležitost jasněji a jasněji. Kroky jsem už všechny vymyslel a celý postup vyšpekuloval do nejmenších detailů. Spodek jsem měl už naběhaný a po odpočinku jsem se cítil vždy docela čerstvý. Klíčový krok jsem však v kuse nemohl zaboha překonat. Rozhodl jsem se, že si od cesty dám pauzu, což se ve finále asi vyplatilo. Příští jaro jsem totiž přišel a poměrně suše jsem South Park na druhý pokus poslal. Někdy se vyplatí si prostě jen počkat.

http://eldir.rajce.idnes.cz/214_Dobrecov_a_Holstejn_22.%2C23.3.15/#South_park_9_pokus.jpg

Skokan zelený

Holštejn, V Buči, 9-/9, R. Babička, 1998, 18m, borháky, sportovní

Parádní flashovka, ve které je potřeba nebát se jít do bouldru naplno. Přebrání nepohodlných malých chytů, tutová pravá pata a výstřel nahoru do oblé poličky, pak jen nezazmatkovat a nebrat viklající se křídlo (omezení autora, o kterém jsem nejprve nevěděl, viz video, týden na to jsem si cestu zopakoval bez zmíněného chytu) a máte téměř vyhráno. Na polici se dá sklepat do nuly a následuje dolez za cca 8-, kde je výška výhodou, ne však podmínkou.

http://eldir.rajce.idnes.cz/274_Holstejn_20.7.16/#Skokan_zeleny_9-9.jpg

San Diego

Holštejn, V Buči, 9-, Z. Konečný, P. Weisser, 1986, 20m, borháky, sportovní

Laktátová pecka pojmenovaná podle místa emigrace kamaráda obou autorů (první RP si však připsal až Svišť). Vedle Peněz asi to nej, co může zdejší skála nabídnout, co se vytrvalosti týče. Žádný vyloženě stopkový krok, jen pomalu ale jistě natíká a v závěru vám tak středně těžké kroky přijdou jako nepřekonatelný problém. Třetí jištění doporučuji trochu prodloužit a cvakat stále ze založené paty, zbyde vám pak více síly v následujících krocích. Na své si přijdou milovníci oblin, lišt, dírek, patiček a dokonce je v cestě i pasáž po madlech!

Starobrno

Holštejn, Lidomorna, 8-, J. Beneš, M. Rychlík, 1983, 25m, borháky, sportovní

Jedna z nejlezenějších lehčích cest v levé části Lidomorny. Je pěkně dlouhá a když víte jak na ni, tak i bez těžkého kroku. Pro práskače ideální na rozlez. Cesta má asi tři varianty, které se od sebe ale zas tak moc neliší. Původní Starobrno se však dnes moc neleze. Většina lidí raději uhne doprava k borháku. Klasika se však jde převískem stále doleva a vylézá až na jeho konci. To už však máte jištění proklatě nízko pod nohama. Narovnání je tak logičtější a odjištěnější variantou. Cestu jako první volně přelezl zase Svišť.

Sbohem armádo

Holštejn, Lidomorna, 7-, V. Wolf, 2005, 15m, borháky, sportovní

Kratší linka vlevo v pravé části Lidomorny skrývá obtíže hned v nástupu. Polezete-li cestu poprvé, budete se možná divit, jak zákeřná může být. Když však schovaný klíčový chyt najdete, všechno rázem zlehkne a svět bude zase růžovější. Na rozlez bych ji asi nedoporučil, ale když už budete protažení a prsty budou zahřáté, můžete se do toho směle pustit. Nahoře pod slaňákem má cesta dvě možnosti průstupu se shodnou obtížností.

Stará cesta

Holštejn, Stará Rasovna, 6+, J. Beneš, J. Šustr, 1983, 18m, borháky, sportovní/zážitková

Oldschoolová cesta v srdci Staré Rasovny. Kdyby zde v posledních letech nevznikla spousta nových bouldrů, určitě by se na ni zapomnělo. Stará cesta sleduje poruchu uprostřed jinak hladké skalní desky pokryté žlutozeleným lišejníkem. Prvních pár metrů je to sice trochu do kopce, ale zato po pořádných čapácích. V létě pozor na sršní hnízdo na nástupu! Já jsem se kvůli nim musel jednou z boje stáhnout.

Střední

Holštejn, V Buči, 4+, V. Pípal, M. a J. Šlechta, V. Zůbek, 1963, 10m, bez jištění

Lehká položená skalka vpravo ve svahu v Buči je nahoře osazena dvěma slaňáky, a tak nabízí dobrou možnost, kde se dá nechat přičichnout k lezení vašim kamarádům nebo dětem nelezcům. Všechny čtyři cesty vedou po dobrých chytech i stupech a k jejich zdolání není potřeba žádná specifická síla ani finta.