Krasová abeceda - Péčko 1/2

Tak a je to tu. Na řadu přichází asi nejpočetnější písmeno. Nechceme vás ochudit o tu spoustu parádních cest, které péčko nabízí, a tak jsme se rozhodli, že napíšeme díly dva. V první polovině vám představíme sportovnější kousky ze Sloupu a Holštejna. Příště pak zbytek Krasu. Dnešní díl je plný ultra klasik, takže hurá na to… Fil + Asu

Překvapení

Sloup, Staré skály, 9, J. Nešpor, 1986, 15m, borháky, sportovní

Luxusní sportovní cesta v srdci Starý skal. Přiznávám, že je asi lehčí, její klasa se poslední dobou ustálila na 9-/9, ale jelikož je to mé první 7c, tak je to prostě devítka a basta. Ke třetímu, respektive poslednímu očku, je to rozlézací 7+ka. Pak stačí zamknout dvě lišty, odrazit se a letět. Pokud se zadaří, podrtíte oblou lištu, překulíte se přes nepříjemné břicho na polici a máte vyhráno. Je-li váš jistič výrazně lehčí než vy, může se vám stát, že při pádu skončíte na bahnitém podkladu matičky Země, zatímco nebohý kamarád se bude houpat pod prvním borhákem. Takže bacha.

Psycho

Sloup, Staré skály, 9-/9, J. Svozil, 1995, 18m, borháky, sportovní

Charakterizujeme-li předchozí cestu bouldrem v převise, tak u této krasavice by to byla spíš vytrvalost po lištách. S přibývajícími metry člověku krásně natíká a v posledních krocích cesta graduje. Na ulovení tohoto skalpu se rozhodně hodí dobrá podmínka. Já osobně jsem kolem ní chodil dlouho, říkal jsem si totiž, že je to můj styl a že bych jí mohl zkusit na flash. Když jsem cvakl klíčové očko, cítil jsem se silný a myslel jsem, že se zbytkem cesty projdu. Co čert však nechtěl, lišta na levačku, ze které se dělá dynamický krok doprava do bočáku byla vlhká, uklouzla mi a bylo po pokusu. Poučení do příště, chcete-li flashovat něco na svém maximu, opravdu si na podmínku počkejte. Vpravo od originálního nástupu vede pak ještě Psycho light, klasa stejná, pouze první jištění je jiné.

Pohled do budoucna

Sloup, Staré skály, 8+/9-, Z. Konečný, 1986, 18m, borháky, sportovní

Z nejhezčích cest v levé části Starých skal a vlastně s Moonlightem nejstarší štreka. Nepříjemný nástup, kdy se může lezec ocitnout až dole v jeskyni střídá intenzivní vytrvalostní lezení bez nějakého většího výmrdu. Doporučenihodné!

Pohled do nikam

Sloup, Staré skály, 9-, J. Svozil, 1995, 18m, borháky, sportovní

Moje první větší nacvičování a první 9-. To bylo radosti. Při přelezu této cesty se ze mě asi stal sportovní lezec. Sundal jsem odsedávku a kyblík z úvazku a bylo rozhodnuto. Pamatuji si, že první jí vylezl Michal. Nechtěl jsem tedy zůstat pozadu, a tak jsem houževnatě nacvičoval a krokoval. Nejhorší pro mě byla sekvence přes malý beckend. Několikrát jsem ho uždímal a následně spadl ještě v posledních krocích. Nakonec se však zadařilo. Od té doby to s Krasem myslím vážně.

Poštěvák na spoďák

Sloup, Staré skály, 8-, P. Weisser, P. Jonák, 1993, 15m, borháky, sportovní

Velice vtipná záležitost. Výlez rozporem z jeskyňky, ne nepodobné dámskému přirození a klíčový spoďák na jejím konci dávají za vznik výstižnému názvu cesty. Každopádně i po tomto bouldru lezete až k řetězu. Cesta vznikla jako přirozené definování cesty Kdyby prase mělo křídla, která v jednom místě uhýbá lehce vlevo a aby to nelákolo lezce uhnout až někam do nohandu. Každopádně za tu zábavu to stojí! 

Pohádkové sny

Sloup, Staré skály, 11-, P. Kořán, 2006, 15m, borháky, sportovní

Pohádkové sny vytyčil a první přelezl v roce 2006 Pólo Kořán jako první 11- v Krase a po něm cestu zopakoval Adam Ondra. V dané obtížnosti je jedna ze tří zopakovaných cest na tomto brněnském vápně (Wolfgang Güllich a Diagonála). Celkově se jedná o intenzivní přelez pravého stropu vchodu so Sloupských jeskyní.

f - P. Piechowicz

Předstartovní

Sloup, Indie, 9-, P. Weisser, 1989, 18m, borháky, sportovní

U této cesty se klade důraz na lege artis přelez snad ještě více, než u jiných v Krase. Je poměrně vtlačená mezi Cestu bílých a Indii, a tak je potřeba hrát poctivě a brát jen malé zlořády, i když by se stačilo jen natáhnout. Asi je lepší si od někoho nechat poradit, než posléze zjistit, že ten bočák fakt neé. Každopádně krokově velmi zajímavá cesta, kdy vám dojde ze sta a nulu během dvou až tří pohybů.

Cesta byla udělána pro jedny ze závodů ve Sloupu a byla jednoznačně označena páskou, proto se kdos může divit, že se leze max. půl metra kolem oček a ještě po definovaných chytech.

Panenství

Sloup, Evropa, 8+/9-, P. Weisser, 1989, 22m, borháky, sportovní

Bouldr kolem prvního očka (doporučuji prodloužit preso) bude vyhovovat asi více dlouhánům. Krátcí musí mega fixovat a rvát za špatné. Zbytek cesty se už jen bojíte, že to ještě někde poděláte a budete muset prodat sedák.

Psaní z Ontária

Sloup, Evropa, 7-, Š. Ptáček, V. Wolf, 1995, 20m, borháky, sportovní

Pěkná cesta vhodná na rozlez do parných dnů, kdy je na Indii k nevydržení. Úvodní nepříjemnou pasáž vystřídá lehčí lezení v kolmém terénu. Dejte si jen pozor na nástupu (než cvaknete první) a moc neodskakujte, mohli by to odnést vaše kotníky.

Papa la lulu

Sloup, Nad poustevnou, 6+, J. Krch, J. Přikryl, 1972, 22m, borháky, sportovní

Jedna z nej v dané obtížnosti ve Sloupu. Vyrovnané a dlouhé lezení přinese i méně zdatným pocit opravdového dobyvatele skal. V klíčových krocích stačí nepoplést ruce, rychle cvaknout a hurá na hranu do lehkého. Jediná věc, která mě u této cesty trochu mrzí, je její název. Chvíli trvalo, než mi došlo, co to znamená. Teď už vím… Víte i vy?

Pro Ditu

Sloup, Hřebenáč, 6+, Z. Konečný, P. Vitouch, 1983, 20m, borháky, sportovní

Zajímavá a docela neuklouzaná (až na ten nástup) štreka na jinak skleněný Kokrhel. Úvodní koutek vystřídá traverz po polici následován finálním výšvihem přes skoropřevísek.

Princ a chuďas

Holštejn, Lidomorna, 9-, J. Šustr, 1986, 25m, borháky, sportovní

Tato technická libůstka prověří hlavně vaše lýtka. Po úvodním osm mínuskovém lezní přijde odpočinek na polici. Hlavní zádrhel na vás však ještě čeká. Po zapnutí předposledního borháku musíte hlavně věřit nohám, dát je o trochu výš, než si zprvu myslíte, zatnout a máte vyhráno. Pokud teda nebudete jelito jako já a nevypadnete ještě o dva kroky dále (ve vesnici si prý mysleli, že se u skal stala nějaká vražda). Nutno poznamenat, že klíčový bočáček se v historii dvakrát změnil. Nejdříve k horšímu, posléze se však vylomil ještě více a znovu se tak zvětšil.

Perla východu

Holštejn, Lidomorna, 11, A. Ondra, 2007, 25m, borháky, sportovní

První cesta obtížnosti 9a nejen v Krase, ale vůbec v ČR. Po překonání hladkého vhloubení v první části vás po napojení a následném odpojení z Hradní spáry čeká druhý krutý boulder a lezete až ke slaňáku. Dosud bez opakování a očividně výzva pro další mladou generaci!

f- P. Piechowicz

Pharlap

Holštejn, Vaňousovy díry, 9, P. Weisser, 1990, 20m, borháky, sportovní

Další technická šmelička s nutností betonového programu. Když však chvíli zapřemýšlíte a dáte všechny dílky skládanky dohromady, vyjde vám celkem schůdná devítka, u které vám při

správném postupu nemusí ani natéct. Výmluvy, že jste malí a že nedosáhnete řeší levá pata, takže tady si vzlyky nad svou výškou opravdu nechte od cesty. Taky asi pomůže alespoň trochu vyšší rychlost jízdy (nemusíte být zrovna jako legendární kůň Phar lap, ale zároveň ani nedoporučuji se loudat). Když totiž ty malé potvory ždímáte moc dlouho, rády vás zradí, opotí se a ustřelí.

Přidržte se chytu z mýdla

Holštejn, Lidomorna, 8, J. Šustr, B. Prudil, 1982, 25m, borháky, sportovní

Asi nejvíce technická cesta ve střední obtížnosti, co jsem v Krase kdy lezl. Úvod ve spáře z Cedule musíte prosvištět co nejrychleji, aby se vám nestačily spotit nohy a neprotáčely se vám lezečky, protože klíčová plotna je hlavně o práci nohou. Na první pohled dokonale hladký úsek má však řešení. Stačí zapojit mozek a nebát se jít do podivných kroků. Nepříjemné také je, že bývá často mokrá. Nejlepší je ji proto lézt v zimě, kdy vlhkost ,,vymrzne“ pryč. Také se hodí frend číslo dva do posledních metrů cesty (já ho neměl :).

Nezapomenu na Stračesův přelez z první. Od funící lokomotivy, která potřebuje čapáky ve stropě bych nečekal tak elegnatní přelez hladkého rajbasu. Každopádně respekt!

Přes ten les

Holštejn, Vaňousovy díry, 7+, T. Pilka, 1985, 18m, borháky, sportovní

Popis této cesty se dá smrsknout do jednoho slova: skok. Prostě se musíte odrazit a letět. Z velkého do velkého, ale jinak to asi nepůjde. Pamatuji si, když jsme ve flashi radili Davidovi, ať se co nejvíc odrazí a skočí. Borec klíčovou lištu přeletěl asi o patnáct čísel! Když ho však gravitace neúprosně táhla k zemi, ruka si chyt našla a bylo tak zaděláno na úspěšný přelez.

První část Na tu vojnu (dnes myšleno jako boulder), doplňuje nejen říkanku, ale i vyplňuje prostor poměrně fikaného bouldru v dolní části plotny.

Pozvánka do rakve

Holštejn, Lidomorna, 7-, F. Zaoral, 2015, 15m, borháky, sportovní

Taková nenápadná, leč poměrně zajímavá cesta v levé části Lidomorny. Původně jsem cestu vylezl po vlastním, né moc dobrém jištění, proto také ten název. Dnes jsou však k dispozici tři očka, které celý zážitek zpříjemňují. To však nikomu nebrání, zkusit to na nebojsu. S sebou menší frendy a ballnuty. A nechci slyšet diskusi typu: ,,Proč bych měl lézt odjištěnou cestu po vlastním?“

Budu s Filem tentokrát nesouhlasit. Osobně mi připadne blbost lézt kolem oček a necvakat je. Buď se hraje dle jednoho ducha, nebo dle druhého. Za mne tato cesta přejištěním ztratila dobrodružný charakter a přesunula se z kategorii vyjímečná/zajímavá do katogerie obyčejná sedma. Význam ztrácí také původní název. Každopádně proti gustu....

Pilířem

Holštejn, Lidomorna, 8-, 15m, borháky + vlastní, sportovní ?

Úsměvná taškařice, u které je nejtěžší rozklíčovat divný přelez z hrany do plotny. Série špatných bočočehosi vám totiž zprvu nedává sebemenší šanci pochopit, jak to sakra autor myslel. Když už se vám rozsvítí a vy prozřete, mějte ještě na paměti, že do druhé půlky cesty si musíte vzít vlastní strkátka (menší frendy a smyčku do hodin). Třetím očkem totiž končí fixní jištění. Podivné, ale je to tak.

Vcelku úlet cesta, pamatuji si na nájezdy Hnusáků, než se komus uvolilo dolézt přes čoka vrcholový rajbas, pár dní to hold trvalo...