Krasová abeceda Ííííí

Dnes pro vás máme zase trochu Krasu. Výběr je poměrně skromný, ale cesty jsou o to více hodny pozornosti. Téměř všechny totiž stojí za přelez. Začneme tedy tou jedinou, co se reprezentuje tu horší část Íčka.

Fil + Asu

Infarktové stavy

Žleby – Zrcadlo, 8-, V.Wolf, I.Březina, 2010, 15m, borháky, sportovní

Žlebská libůstka vedoucí na (*právem opomíjené) opomíjené Zrcadlo. Lezeckou techniku a hlavně vaše prsty prověří hned úvodní bouldřík. Po jeho překonání však nejásejte, protože když udoláte třetí očko, tak to teprve přijde. Směr vede trochu zleva a nesmíte se zaleknout zeleniny a lehce dutých chytů. Pokud pro vás toto všechno není problém, stačí cvaknout slaňák a hurá dolů na pivo. Já svůj OS pokazil právě nad třetím zmíněným. Celkem mě to naštvalo, protože jsem úvodních 6 metrů poctivě čistil kartáčkem z lezecké pozice!

Inženýr Krkovička

Žleby – Rorejsi, 8-, J. Mrnuštík, L. Abt, 2014, 20m, borháky, sportovní

I když jsem měl v merku hlavně dodělání starého projektu vpravo od této cesty, prostě jsem neodolal na pohled líbivé hraně. Společně s Jenem jsme se tedy do ní pustili. Úvodní bouldr ze štandu Manželského štěstí vás ujistí o síle prstů a pak nezbývá, než vydržet v delikátní technické kantě, kde je to do chytu někdy dál než se zdá. Nakonec s večerem jsme oba s Jenuštíkem na opravný pokus vylezli a věnovali neutuchajícímu básnikovi žlebských mechů a lišajů, toho času v Norvégu - mistru Pokovi. Příznávám, že jsem navrhoval i název Inženýr Dušný, ale to by naopak muselo být věnováno jednomu z autorů Manželského štěstí...

Indie

Sloup – Indie, 7-, R.Hýsek, M.Grois, 1958, 23m, borháky, sportovní

Tak jako je Čína Sloupským etalonem osmičky, je i tato cesta obtížnostním vzorem ve své klase. Přímá a logická linie s kličkou na konci a s nespočtem variant. Kupodivu u ní nevadí ani fakt, že je často lezená a tudíž poměrně dosti oklouzaná (až na nástupové tři kroky, ty mě vždycky naštvou). Chyty a stupy jsou tu totiž poměrně velké. Bouldřík uprostřed odpovídá klase, a tak se opravdu není čeho bát. Cesta se dá krásně lézt i po vlastním a myslím, že má i pár sólo přelezů.

Ippolito

Sloup – Staré skály, 10-, T. Pilka 1995, 15m, borháky, sportovní

Jediná desetmína v karsu, která se může honosit onsajtem, resp. Adam tímto superpřelezem. V podstatě zvládnete rozpažku, zadrtíte krysu a pokud nepadáte dodnes, je posekáno. Protestně byla tato seklá cesta vylezena bohem slunce Tomasem a pojmenovaná po hrdinovi vám už z Áčka známého Velkého románu Ladislava Klímy. Nuže nechám asi mluvit jeho, ať je jasno komuže Ippolito byl věnován:

Kde ji najít? Přirozeně vynořila se hraběcímu synu myšlenka, že jí musí hledat v bordelu, aby zvěčněná Rosa dostala důstojnou dědičku... Jak srdce, tak rozum Ippolitův jej k tomuto kroku přiměl...

Holka z bordelu zdála se mu být Rosou numero dvě, cítil, že jí bude milovat jako Rosu, že v ní bude milovat Rosu - sladkou, zvěčnělou Rosu... V ní byla nesmtelnost Rosy.

Nebyl panic. Býval již v bordelech a společně s Fabiem zprznil více žen... A vždycky připravoval se k vlastnímu aktu svým způsobem. Svlékl se do naha a nejdříve dělal kohouta před pojímáním. Vyskočil na stůl, zakokrhal, pak seskočil, zaplácal rukama jako křídly a jal se po způsobu kohouta Dorotu na koberci obcházet... 

spoluautor Intersportturné Bokula v Ippolitu - pht V. Vrzba

Intersportturné

Holštejn – V Buči, 8+/9-, P. Weisser, M. Ondra, 20m, borháky, sportovní

Bouldrový klenot ukrytý kdesi ve stínu buků na Holštejně. Na tuto cestu jsem si dlouho brousil zuby. Říkal jsem si, že až budu velký a silný, tak zkusím flash pokus. Na polici je to choďák, pod převis už trochu lezete, ale s dobrým programem se to dá v pohodě bez ztráty květinky. Po zapnutí klíčového borháku na mě čekal klíč v podobě vysoké paty. To jsem zvládl. Už stačilo jen dvakrát poskočit levou rukou a bylo by vyhráno. Poslední krok se pro mě však stal osudným a já se musel podřídit gravitaci. Co na plat. Znovu a lépe. Ve druhém pokusu mi střelila noha v horním bouldru. Na třetí jsem to tam však suše poslal. Za mě rozhodně spolu s Penězi nej cesta V Buči. Bouldristům rozhodně doporučuji.

Idaho

Josefovské Údolí – Býčí skála, 4, A. Czerny, W. Jelinek, 1934, 40m, borháky, sportovní

První túra ve stěně Býčiny, původně tedy Býčí spára sleduje výraznou slabinu středu stěny. Zajímává je teorie o vzniku názvu Idaha: Jednou přišel k Býčí skále starší pán s vnoučkem. Vnouček spatřil ve Stierfelsriss horolezce a pravil: Podívej dědo, horolezec! Starý pán zvihl hlavu a zvolal: Vida ho! No a ten horolezec neznaje jméno cesty, ve které visel, to pochopil jako Idaho a název se ujal. toliko praví Celofán.

Já osobně si myslím, že název má nastarosti Olda Hlavenka, který podobným stylem nazýval všechny tehdejší cesty v údolí. Všemu také napomohla válečná vřava, která dala zavděk tomu, že se zpřetrhaly původní vazby a zachovaly se až ty novější názvy. Samotnou cestu je ideální lézt na podzim, kdy člověk více docení barevnost a sluneční kulisu. 

I kovboj slzu uroní

Josefovské Údolí – Krkavčí skála, 7+, T.Roubal, I.Jadvidžák, P.Hulák, 2007, 20m, borháky, sportovní

Parádní silový převis, který jistě řádně potrápí vaše předloktí. Cesta naštěstí neobsahuje žádný krasový výmrd. Rozhodně ji tedy řadím mezi ty hezčí v dané obtížnosti.

K samotnému vzniku nám pak Tom napsal toto: S nápadem, že je tam volná linka přišel Igor. Jako jeskyňář psal diplomku na té jeskyňářské chatě u Býčí skály a trávil tam hodně času. Nějak se mi to nezdálo, protože všude se cpou další a další varianty a kombinace a tady byl poměrně velký kus holé skály. Ptal jsem se Jury Růžičky a ten říkal, že to tam kdysi někdo zkoušel a pak emigroval. Jméno vážně nevím, omlouvám se. Celý výstup byl takový romantický, sjeli jsme se s Igorem a Hulisem na té jeskyňářské chatičce a druhý den ráno šli do toho. Samozřejmě, že to nechali na mě. Bál jsem se, odjistil to skobami a nakonec vylezl. Názvů padalo několik, ta věta je tuším z ABC Speciál ještě když jsem byl dítě, a evokuje ve mě fakt, že žádnej tvrďák není tvrďákem vždycky. Chtěl jsem to nechat tak, jak jsem to původně zajistil - skobami. Pamatuju si, že nad převískem byla dobrá skoba, takže když mi pak přišla pod Badile SMS, že to kluci přejistili a určili jako název cesty tu větu, co jsem tam jen tak plácnul, moc radosti jsem neměl. Bral jsem to ale tak, že to celé byl Igorův nápad, já jsem tam byl jenom za toho troubu, co se mohl potlouct - nahoře byly nějaké volné kameny -  dál jsem to moc neřešil. Nikdy jsem se neptal, jestli se jim ten název líbil, nebo ho vybrali kvůli tomu, že já jsem to vylezl jako první. Něco má zůstat tajemstvím. Jestli se nepletu, tak tam o pár let později ještě vměstnali cestu mí kolegové-sociologové Janák a Katrňák. Jsem rád, že jsme je (snad) inspirovali k nalezení volné linky na cestu těžkou tak, že bychom ji sami nepřelezli, ovšem ten jejich název... jde patrně o knihu Karla Mannheima, či nějakou tajemnou metaforu. Ti hoši si asi nosí práci i do skal, a to se mi zdá smutný.

Ideologie a utopie

Josefovské Údolí – Krkavčí skála, 8+, D.Janák, T.Katrňák, 2010, 20m, borháky, sportovní

Zajímavá štreka vpravo na Krkarně. Technické plazení a přebírání ničeho podél nevýrazné hranky a závěrečný lehčí převísek po dobrých. V dané obtížnosti spíše lehčí, ale dosti záleží na výšce lezce. Pokud si libujete v rozklíčovávání podivných krokosledů a hledání nohou v hladké plotně, je tato cesta přímo pro vás.

A co na to Stoupa? S Tomášem Katrňákem nás spojuje zájem o sociologii. Rozhodli jsme se tedy společné cesty pojmenovávat podle děl sociologických klasiků. Ideologie a utopie je geniální dílo maďarského badatele židovského původu a německého jména napsané v době, kdy Evropou obcházel přízrak fašismu a komunismu.