Krasová abeceda Háčko

Dnešní porce Krasu je o něco rozmanitější než ta minulá. Najdete zde nejen sportovní perly, ale i hnusné a špatně jištěné rádoby sportovky. To bychom však nebyli ti správní krasaři, kdybychom vám servírovali jen ty pěkné questy, že? Pochutnejte si…Fil + Asu

Holé neštěstí

Žleby – Henryho stěna, 8+, P. Weisser, 2000, 22m, borháky, sportovní

Za mě rozhodně hezčí linka než všemi proklamovaný Zodiac. Víc si zalezete a nečeká vás na konci podraz. Obtížnost jednotlivých kroků není těžší než, řekněme, 7 (max 7+), ale zkuste si jich po sobě udělat třeba osm bez kloudného odpočinku. Rozhodně jedna z těch lepších štik z dnešního výběru.

Jedna malá hádanka: Je druhá půlka 90tých, vydáte se do Žlebů dělat štreku a na vás furt doráží jeden z mladší generace lezců a chce taky ke kormidlu. Místo toho, aby ste si užili den, tak obracíte pozornost k holému neštěstí. Kdopak to asi bude?

Hýskovi rorejsi

Žleby – Masiv Berana a Rorejsů, 8+/9-, R. Hýsek s druhy, 1967, 55m, borháky, sportovní

Úlet bouldr do první jeskyně a pak strach v očích, aby člověk nepodělal zbylých třicet metrů do druhé díry. Termín „špatný bočák“ nabývá v souvislosti s klíčem první délky nových rozměrů. Možná jsem však byl jen v časovém presu a schůdnější beta mi proto byla skryta. To za co jsem to však lezl se snad ani nedá považovat za chyt. Když si přetáhnete na štandu lano, tak se zbylé dvě délky dají vylézt na zátah (s jističem na zemi).

Pro mne zajímavá vzpomínka na lezení v bouřce. Zatímco všude se prohání vítr s deštěm, já se zesláblým jističem testujeme tuto dardu. Nakonec s blesky v zádech dávám a užívám jedné z prvních cest dané obtížnosti. A pak, že se za deště nedá lézt...

(foto - Mrnda)

Hvězdné nebe nad Atlantídou

Žleby – Masiv Berana a Rorejsů, 7, Z. Konečný s druhy, 1984, 50m, borháky, sportovní

Taková už trochu rozlučka s Pokem odjíždějícím v Norsko. Poměrně pěkná traverzová délka střídaná jinou traverzovou s trochu horším bouldrem, skála však drží a aspoň se tak alternativním způsobem můžete dostat na druhý štand Rorejsů. Zdenál na prvovýstup potřeboval celou řadu jističů a trvalo to prej nejeden pátek. Hold někdy intenzivní dlouhodobý prožitek je směněn za hodinovou taškařici.

(pht - Pok)

Haveláčova

Žleby – Masiv Berana a Rorejsů, 6, V. Havelka, 1983, 20m, borháky, sportovní

Parádní cesta v kompaktní skále. Trochu nerozumne jsem do ní naběhl v horkém poledním slunci a na sólo, což se pak změnilo vcelku nepříjemný quest. Sjížděl sem z oblin díky nedostatku mága, zároveň se prodlužovaly odlezy mezi skobama a tep rostl ku 200vce. Na podzim s kamarády to bude jistě veselejší záležitost. Každopádně doporučuji, i když trochu bohužel, je cesta přejištěná a dobrodružství tak mizí...

Hřbitovní kvítí

Sloup – Indie, 6+, R. Svoboda, P. Weisser, 1985, 15m, borháky, sportovní

Špinavá hrana kdesi vzadu ve svahu vás k lezbě asi jen tak nezláká. Když se k popisu však připojí, že kroky nejsou zas tak hrozné, budete u nich muset zapojit i mozek a navíc se z této štreky dobře nacvakává třeba Rekonstrikce (9+), tak to už třeba leckoho zláká.

Vzpomínám si, že když jsme se Pawla ptali, co by přihodil do Hnusáka, dodal tuto cestu. Absence jištění a nevalná kvalita z ní dělají skutečného tip par excellance do této soutěže.

Heindrichiáda

Sloup – Indie, 5+, R. Rošer, P. Hort, 1977, 15m, tradiční

Opomíjená cesta, jak v průvodcích, tak v terénu. Netuším proč takhle upadla v zapomnění, každopádně se jedná o první výstup v "jeskyni" mezi Indií a Evropou. Dle všeho se jedná o kout vlevo od dnešní Paranoimii. Ná výstup touto delikátností budete potřebovat něco vlastního jištění a taky špetku sebezapření pro vzlínání v hladkém špinavém koutě přes vklíněný balvan....

Habeš

Sloup – Evropa, 6-, J. Krch, Z. Škrobák, 1968, 22m, borháky, sportovní

Když chcete naštvat co nejvíce lidí, přijeďte v sobotu brzo ráno na hřiště, natáhněte Habeš a pak celý den tvrďte, že za chvíli dorazí kámoš a na druhém to vycvaká. Ne vážně, u této cesty je škoda, že traverzuje přes celou stěnu a kříží tak téměř všechny linie, takže se nedá nic dalšího lézt. Jinak až na úvodní oklouzaný bouldřík celkem sjízdné a vděčné.

Hákůvka

Sloup – Evropa, 8+, ???, 1968, 12m, borháky, sportovní

Libůstka par excellence. Urezlá pozůstalost nad schody k Poustevně mě lákala snad od doby, co jsem tamtudy prošel poprvé. Nejdřív že dám hák-pokus. Pak jsem nějak pozapomněl a pak zas, že hákování je už mrtvé. Takže pokus volně. Stačí si řádně prodloužit háky z vedlejší Demarkační linie (samozřejmě každé postupové cvakat pouze jednou!), striktně dodržet směr (tělem těstě kolem hrany) a hurá do toho.

Hormon Buranin

Sloup – Evropa, 10-, A. Ondra, 2004, 15m, borháky, sportovní

Intenzivní lištovačka nad jeskyní Starých skal. Prej možná nejhezčí v karsu (za mně vede Pedráč). Každopádně ideálni cesta pro kohokoliv, kdo má silné prsty a nezaváhá v závěrečném poskoku.

Hradní spára

Holštejn – Lidomorna, 10-, V. Pipal, Kosička, V. Zůbek, 1969, 25m, borháky, sportovní

Uf, cesta jak chceš. Každý kdo poprvé přišel na Lidomornu, tak jistě nemohl aspoň na chvíli odolat pohledem na tuto jednoznačnou linii. Tomasovým přelezem v půlce 80tých se cesta na jednu dobu stala nejtěžší sportovní dardou v ČSSR. Lezecký se jedná o celou plajádu pestrých kroků, kde čím výš, tim víc potřebujete lézt nohama. Ruce si však neodpočinou a to ani přesto, že jsou zde tři nohandy. Jednu vzpomínku na letní hecovačku se Stračenou přikládám níže:

Harlinovi pohrobci

Holštejn – Holštejnská jeskyně, 8, I. Straka, B. Adamec, 1985, 18m, borháky, sportovní

Luxusní, trochu inflační hranka u Jeskyně. Přes první tři se rozehřejete a pak to začne. Ono vlastně, abych byl upřímný, tak uděláte dva kroky a zase to skončí, ale je to pěkné hraní, takže proč ne. Hledáte-li první dámu s číslem 8 a neměříte-li dva metry (aby se jí stala Šípková Růženka), zkuste tuto srandu.

Prý koncem 80tých hodně objížděná cesta, která pro svou obtížnost tehdy patřila k těm náročnějším, dnes ideálni volba pro vstup do osmičkových sfér.

Hýskův nápad

Holštejn – Holštejnská jeskyně, 8+, Z. Konečný, R. Hýsek, 1999, 20m, borháky, sportovní

Ptáte se proč je ten první Janzenův snubní prstýnek tak nízko? Dříve bylo pod skálou asi o metr méně zeminy, takže vás čekalo o jeden menší bouldřík více. Každopádně pokud se vám povede dostat přes technickou spodní část, čeká vás krásný silový bouldřík přes patu nahoře v Orient expresu, u kterého si určitě budete přát, aby vaše levá ruka měřilo o dobrou dlaň více, než měří.

Hořký měsíc

Josefovské Údolí – Býčí skála, 9, P.Fiala 1993, 35m, borháky, sportovní

Nejen zajímavý film, ale i vskutku zajímavá cesta. Rozehřívací bouldr a pak jen delikátní plotna s vlnou na konci. Nejdřív dostanou sadu paže, pak nohy a nakonec zas ruce, komplexní jak cheš. Řek bych, že téměř povinnost pokud lezete na Býčině. Cesta tak jak má být! Já jsem se jednou s čelovkou probil až do závěrečného kroku a s mihotavým světlem pozapomněl na chyt pod slaňákem, docela mne zamrzelo, když sem takto po 20minutovém prolezu padl na konci. Ne vždy se ale zadaří. Naštěstí u této cesty další pokus nevadí...

Kotaska v Měsíci (f. P.Piechowicz)

Hoptrop

Josefovské Údolí – Hoptrop, 6-, J. Krch, I. Bajer 1965, 15m, borháky, sportovní

Vtipná taškařice. Nalezete do plotny, párkrát zabojujete a je posekáno. Přelez si můžete zpestřit přelezem čistě v plotně, nebo delikátním přímým nejištěným nástupem, a či naopak přelezem převisu po klíčovém bouldru. Každopádně né vždy to bylo tak snadné, jak vzpomíná Drobek: Stěna byla panenská, když jsme s Bajerem dělali jmenovanou cestu. Dlouho, snad i více víkendů trvalo, než jsme přelezli pod střechou travers mezi jištěními. Jednou tam opět takhle šaškujeme, když přišel Hýsek s Pavelkou - Čaverou. Chvíli na nás koukali a pak řekl Čavera: "Dej tam klínek" a Hýsek zase: "Dej tam nétek". No a od tý doby byl Hýsek Nétkem a Čavera Klínkem.

Hastroš při prvovýstupu Hop-tropu

Hodinky

Josefovské Údolí – Kostelík, 7-, J. Beneš, 18m, borháky, sportovní

Cesta rozhodně ne pro všechny. To ale poznáte hned po shlédnutí prvního zrezlého nýtku, který moc důvěry nevzbuzuje. Když se přes tuto skutečnost přenesete a dostanete se k druhému očku, jste vysvobozeni jak po stránce bezpečnosti, tak po stránce hlavních obtíží cesty. Dále jen prach, špína a tma (sem tam netopýr). Doporučuji lézt večer při ohýnku a s mírně podnapilými kamarády, vše pak dostává takový „jiný“ nádech.

Hyperborea

Josefovské Údolí – Jáchymka, 7 (8), Z. Konečný, R. Hýsek, 1998, 22 (28)m, kruhy, sportovní

Luxusní lištovačka, která končí opravdu až tam nahoře v rákosí. Kdo dolezl jen k poslednímu kruhu, píše si za 7 (ale krásných), kdo až hore, smí se chlubit osmým stupněm. Každopádně cesta rozhodně není tak tajemná, jak by napovídal její název.

Za mně nej cesta na Jáchymovi, jak bylo naznačeno do prvního NH 7, na štand Salvéčka 7+ a pěkně na vrchol 8.

Hastrošova hrana

Josefovské Údolí – Jáchymka, 6-, I. Bajer, F. Jandák, 1974, 22m, borháky, sportovní

Rozlezovka, či odpolední TR cvičení pro slečnu, jste-li zrovna na Jáchymce. Svého času jeden z mých nej OSů doma (rozuměj v Krasu). Určitě nedoporučuji čerstvým šestkařům, mohli by zešedivět.