Krasová abeceda bod Gé

Dnes se vrhneme na Géčko. Výčet obsahuje skoro samé antiskvosty. Myslíme, že toto písmeno zatím aspiruje na nejhnusákovitější díl Krasové abecedy. Každopádně se zde najdou aspoň dvě parádní štreky, které si toto označení rozhodně nezaslouží, pročež začneme právě těmi. Fil+Asu

Geneze

Sloup – Za Indií, 8, P. Brych, P. Weisser, 1983, 20m, borháky, sportovní

Hrdá linie schovaná ve stínu ne zrovna oblíbeného sloupského sektoru. Cesta začíná poměrně z ostra. Úvodní kolmá stěnka vás přes dvě oka zavede ke třetímu klíčovému, kde je možno chvíli spočnout a pak to začne. Přísným převislým bouldrem přes všemožné obliny a spoďáky vás cesta zavede na balkon, kde už je vyhráno. Posledních pár metrů je za odměnu. Každopádně krásná, leč jedna z těžších Krasových osmiček .

Vzpomínka let minulých: Daj bars sa vzpinať, tak volím poklid osamocení za Indií. Geneze i její varinta dávají pocit nejen lezení s nejistýma krokama na hranici pádu, ale navíc v parádní skále, prostoupené jakýmsi paleotokem v dobách, kdy stěna byla ještě součástí pradávné jeskyně…

Grand prix

Sloup – Nad poustevnou, 6, J. Krch, J. Přikryl, 1972, 25m, borháky, sportovní

Nejhezčí linie v šestém stupni v Krase, co jsem lezl. Dlouhá, položená až kolmá, bez těžšího místa a dobře zajištěná štreka s pěkným výhledem z vršku. Rozhodně doporučuji nevynechat. Nahoře si ale prosím dávejte pozor, jestli jste pořád cvaklí ve slaňáku, ať neskončíte jako jeden borec, který se po dolezení na toprope odepl i ze štandu a skončil zaražený mezi nástupními balvany. Fakt nechápu, jak mohl přežít. Taky bacha na sundavání lezeček na vrcholu. Jednomu týpkovi spadla bota do malé, ale hluboké díry kousek od nástupu a už jí nikdy nenašel.

Délka štreky reflektuje název cesty. Jen dodám, že původně umístěná mříž na dnešním nástupu cesty, donutila prvovýstupce k jejímu oblezení a natraverzování do plotny. Dnes je vhodnější využít přímí nástup.

Groisova

Sloup – Nad poustevnou, 5+, M. Grois, M. Macků, 1960, 20m, borháky, sportovní

Další super dostupná rozlezovka Nad poustevnou. Výrazným koutkem, který je v půlce zpestřen malým převískem, vás cesta zavede diagonálně doleva ke slanění. Jednou jsem tuto cestu doporučil kamarádovi, který si ji s chutí vylezl. Bohužel se v převísku bouchl hlavou o skálu a vyteklo z něho snad půl litru krve. Fakt nechápu, jak to mohl dokázat.

Groah

Sloup – Nad poustevnou, 8-, D. Cídl, T. Kysilka, 1992, 22m, borháky, sportovní

Peklo nástupový bouldr je pro krátké malá noční můra. Po cvaknutí nástupového očka musíte nadupat nohama nejlépe do úrovně rukou, postavit se v plotně a uzmout další chyt. Zbytek linie je vytrvalost, kde se to však dá ještě pokazit. Pamatuji si, že když jsem bouldr udolal, tak jsem v madle vyklepával snad deset minut, než jsem se odvážil dál.

Gravitační

Sloup – Hřebenáč, 5+, V. Gregor, H. Havel, 1968, 12m, borháky, sportovní

Tuhle cestu si vždycky pletu s vedlejší Pa-Pu. Nevím proč, ale obě mi přijdou stejné. Mega ojetý nástup, viklavé madýlko a nezajištěný odlez ke slaňáku. Tak se dá ve stručnosti charakterizovat tato ne zrovna doporučeníhodná cesta.

Je dost možné, že byla cesta lezena i dříve, ostatně jak bylo řečeno, vedlejší Pa-Pu je její jednovaječnou ségrou.

Glutaman

Holštejn – Lidomorna, 10+, P. Kořán, 1998, 15m, borháky, sportovní

Původně hákovací projekt dodělal až Pólo Kořán, který nahodil obtížnost 10-. Ta se ale s dalšími (ne)opakováními zvýšila na 10+ (až dva roky po Pólovi cestu zopakovali Staňa Novák a Tomáš Mrázek). Později došlo k výlomům a dnes je tak cesta na hraně obtížnosti 10+ (snad i více?) a i Adam to při stém opakování hned nepřelezl z první. Celkově se jedná o intenzivní bouldr traverz s místy umělými chyty s ještě přísnějším dolezem z klenby k řetězu. O náročnosti přelezu by mohl vyprávět např. dlouholetý harcovník této cesty - Kala.

Gloria

Holštejn – Vaňousovy díry, 6+, J. Nešpor, I. Straka, 1986, 15m, borháky, sportovní

Cesta se nachází v pravé části Vaňousů ukrytá mezi ostatními „lehčími“ rozlezovkami. Tato věcička však po vylomení chytu v půlce řádně ztěžkla a dnes by se podle mě nemusela stydět ani za sedmý stupeň UIAA. Úvodní zajímavá, leč neodjištěná plotna vás zavede na polici, kde cvaknete první a klíčový borhák. Cestou k druhému už nepotkáte zmiňovaný parádní bočák, a tak budete muset lehce improvizovat. Povede-li se vám to, máte vyhráno. Poslední metry jsou jen z povinnosti.

Glasnosť

Josefovské Údolí – Krkavčí skála, 7, P. Weisser, 2002, 20m, borháky, sportovní

Fuj! Fakt škaredá cesta. Po cvaknutí druhého očka opustíte příjemný Kavárenský kout a vydáte se vstříc rozbitému převislému břichu. Už cvaknutí prvního kroužku může menším bytostem dělat potíže. Hrozí totiž rozbitím se o položenou plotnu. Pak následuje bouldr, který doporučuji lézt tak osmičkovým způsobem, aby vám v rukou nezůstal žádný chyt. Každopádně po tomto zážitku jsem si začal říkat, že vlastně každá jiná cesta v Krase je pěkná.

Gutt spritzen

Josefovské Údolí – Jáchymka, 5+, R. Linerth, V Dvořák, 1999, 10m, nýty, sportovní

Znouzecnost schovaná v jeskyni. Rozbitý kout s dvěma nýty a výlez na polici. K tomu snad není ani co dodat. Typická cesta typu „když už to tu je,…“

Myslím, že je dobře, že jsou i takové cesty, jak bylo zmíněno u Glasnosti, člověk pak dostává pocit, že všechny ostatní cesty jsou přinejmenším hezké. 

Nejsme si jisti, zda vás toto písmeno zcela zaujalo a doporučujeme tuto nevyváženost nahradit hledání magického bodu G, třeba i v Krase.... Každopádně Háčko, to už bude jiná, pročež pořádně rozmasírujte předloktí a brzy nashle!