Pohádka o jednom mrazivém flashi

  Bylo nebylo, kdesi na předalekém severu zmítaném krutými vichry, bičovaném sněhovými vánicemi a hlubokými mrazy, se rozprostíralo malé království jménem Rjukan. V tomto království se nacházela spousta ledů, na které jezdili udatní rytíři z celého světa, aby si dokázali, že za něco stojí a poměřili tak své síly s přírodními živly. Mimo mohutné zmrzlé vodní masy zde bylo i několik cest mixových, které byly o něco zákeřnější, protože od svých pokořitelů vyžadovaly už i nějakou techniku, a nejen hrubou sílu a vytrvalost, jak tomu bylo v případě ledopádů.

Z nástupu vypadá královna neskutečně převisle

Královnou rjukanských mixů byla nenápadná převislá linie v údolí zvaném Krokan. Tato dvaceti dvou metrová převislá kráska uchvátila jistě nejednoho příchozího svou vyzývavostí a ladností směru. Málo kdo se však o ni opravdu pokusil, protože mimo fyzické kompetence nutné k jejímu získání, byla zapotřebí i značná dávka morálu. Klíčové kroky totiž probíhaly po zapnutí posledního fixního jištění a hrozil pád na předskalí či dotek se zemí. Mnoho chrabrých bojovníků raději smutně odcházelo a o královnu se vznešeným jménem Fission se ani nepokusilo.

Fission v celé své kráse

  Jednoho dne však do království zavítal nezkušený a dalo by se říci téměř začínající zimní bojovník, který však měl před ostatními jednu nespornou výhodu. Nebál se a byl ochoten podstoupit nemalý risk, aby si své místo slávy vydobyl. Na začátku své severské poutě zdolal mnoho ledových velikánů, kteří mu dodali kopu odvahy a motivace. Úspěšně dokonce svedl boj s pánem všech ledů, s Liptonem. Jeho tři délky prostoupil s čistým štítem. Každou noc se vracel do svého plátěného útulku, aby zde přečkal období tmy a připravil se na následující dny, kdy se pouštěl do nových a nových bojů, ze kterých vyšel vždy jako vítěz.

Energizer

  S nabitými zkušenostmi se po několika dnech odvážil nakouknout do bájemi opředeného Krokanu a poodhalit tak poslední část zdejší severské skládanky, aby se stal nesmrtelným ledovým bojovníkem a jeho jméno se dostalo až k bohům do samotné Valhally. Ze začátku se mu dařilo, ledy padaly a náš hrdina se pouštěl do těžších a těžších kousků. Pak to ale přišlo. Souboj s čistě skalním Energizerem mu trval dva dny a nesčetněkrát to vypadalo, že už už prohraje a bude tak muset odjet s hanbou. Energizer na něj vytáhl všechny své zbraně. Měl navrch hlavně svou převislostí a zákeřností jednoho kroku, který náš hrdina ne a ne rozklíčovat. Zmáhán bojem stáhl se ledoborec do ústraní, aby si odpočinul a připravil se na finální zteč. Vsadil vše do jednoho pokusu a povedlo se. Energizer byl poražen.

Klíč v Energizeru

  Takto připraven stanul posledního dne své severské epopeje pod Fission. Její lákavý převis ho vábil a přímo si říkal o to, aby to alespoň zkusil. Věděl však, že má pouze jednu možnost, jeden výpad, jeden pokus. Musel vše nejprve dobře promyslet a nachystat. Kolik bláhových si před ním už z horlivosti a zbrklosti vylámalo zuby? Poslal tedy na průzkum nejprve svého přítele, který po necelé hodině boje, kdy královna s přehledem zvítězila, však stanul na jejím vrcholu a odkryl našemu hrdinovi všechny zákeřnosti a taje, které byly pro přelez naprosto klíčové. Namotivován až k prasknutí začal tedy smělý bojovník svůj pokus. První metry překonal ještě beze zbraní. Třetí i klíčové čtvrté jištění cvakl bez jediného zaváhání. Věděl, že boj teprve začne, a tak zbytečně neváhal a vyrazil do útoku. Ze špatného spoďáku zaútočil na velkou lištu, na které jeho přítel provedl janiro a pokračoval dál. Náš dobrodruh však využil své schopnosti patování a pro něj velmi těžký krok přes janiro tak dokázal kompletně vynechat. Dostal se tedy do místa, ze kterého mu chyběly tři velmi nejisté kroky do police a odpočinku, ale zároveň zde už hrozil nepříjemný a hluboký pád. Fixní jištění totiž skončilo a možnost sebezajištění cesta neumožňovala. Několikrát se zoufale pokusil o další nejistý krok, ale vždy se s neúspěchem musel vrátit do původní pozice.

První těžké kroky u posledního fixního jištění

Sil rychle ubývalo a náš přítel věděl, že takto to dál nejde. Našel v sobě tedy poslední zbytky energie, koncentroval se jen na jeden jediný okamžik a vyrazil. Buď anebo. Povedlo se, dosáhl kýžené police, kde se zajistil za přítelem nachystané jištění a začal odpočívat. Střídavě vyklepával obě laktátem nalitá předloktí, snažil se do plic nahnat životadárný kyslík. Věděl, že ho čeká poslední těžký a dlouhý krok. Cesta k vrcholu byla stále otevřená. Po myriádě chvil vyrazil. Strojově vykonal přítelem vyrazené kroky, zapnul dvě pochybná jištění. Byl pod posledním rozhodujícím krokem. Zhluboka se nadechl, chytil svou zbraň nejvýše, jak mohl, nastoupal na neznatelné stupy a natáhl se. Už už slyšel, jak se mu severská královna směje a jak působí svou nemilosrdnou gravitací, když v tom, zcela zázrakem, se jeho zbraň vzpříčila v té nejnemožnějším poloze a on krok dovedl do zdárného konce. Téměř bez dechu a naprosto mimo své tělo a duši provedl poslední tři lehké kroky, aby s totálním vyčerpáním zapnul poslední a vítězné jištění. Bylo dokonáno. Dílo se povedlo.

Závěrečný dlouhý tah

  Hrdinu zalila euforie a bezprostřední radost. Věděl, že takových chvil si musí vážit a že se za jeho život už mockrát opakovat nebudou. To, v co na začátku své poutě ani ve skrytu duše nedoufal, se stalo skutečností. Domů odjížděl zcela naplněn, ale zároveň s neskutečnou pokorou. Věděl totiž, že se nad ním bohové smilovali a že mu pro jednou dovolili nahlédnout do světa opravdových velikánů.

  A tak končí náš příběh o jednom bláhovém cestovateli světem, který měl více štěstí než rozumu. Kdo ví, třeba se na něj ještě někdy usměje a pootevře svá vrátka.

Text a foto: Filip Zaoral