TENDON článek: Zážitky z Fontu

Další TENDON článek je od Adama Fialy z výjezdu do Fontáče: 

Je pátek ráno a za pár hodin vyrážíme směr Ticino za švýcarskou žulou… Balím, kontroluju seznam věcí, jsem před odjezdem zdravě nervózní. Počasí vypadá trochu nahnutě, snad se ale bude dát zalézt. Ještě jednou kouknu na předpověď a… při pohledu na sněhové srážky v průběhu celého týdne mi spadne čelist. Beru do ruky telefon a dáváme rychlou poradu s Mařkou. Je třeba změnit plány…

Po necelém půl roce zase mířím do Fontáče, aniž bych o tom den předtím věděl. Jediné, co musíme vzít navíc je průvodce. A trochu jinou náladu. Takovou tu plácací. Nejenom kvůli tomu, že spíš než lištu tady najdeš moře oblin, ale taky kvůli tomu, že se budeš plácat ve všem od čtyřek po sedmičky.

Hned po příjezdu vyrážíme do oblasti Canche aux Merciers. Rozlézáme se u prvních kamenů, které vidíme – zkouším postupně čtyřky, pětky a nakonec 6A. Později se přesuneme do centrálního sektoru, kde lezu jedno 7A za druhým, celkem se mi jich podaří přelézt pět.

Rybička v Canche aux MerciersJ 7A

Na lezení mám rád, že mi vždy utkví v hlavě určitý zážitek. Na laně třeba zbožňuju ten pocit, kdy se dostanu do tempa, leze se mi hladce a vnímám jenom sebe a skálu. Ale může to být cokoliv jiného, krok na hranici (co praskne dřív, prst nebo chyt?), náhlé osvícení (chytil jsem to takhle a najednou to šlo, tývoe!). Na písku v podstatě cokoli od „zmrdání“ se ze zašlemeného dvojkového komína do borůvčí po ten hezký pocit strachu výše nad kruhem, než by bylo zdrávo. Ty zážitky jsou různé a ne vždy je jejich intenzita úměrná obtížnosti.

Dumání nad zákeřným 6A

Ten den pro mě největším zážitkem byla oblina na odtlak, mikro lišta, jeden oklouzaný stup na nohu a další, který byl příliš vysoko. Přesně na něj bylo třeba zvednout nohu. A potom se pomalu podívat nahoru a skočit na hranu, která představovala záchranu. Tenhle boulder byl za 6A a zabral mi více pokusů než každé z těch 7áček, které jsem vylezl později.

Ve Fontáči je intenzita a obtížnost někdy ve zvláštním vztahu.

Monča v Kaki Dehors 7A, Canche aux Mericiers

Druhý den volíme nejstarší a nejznámější oblast Bas Cuvier. Je tak pět až deset stupňů, občas vykoukne sluníčko a my už s Mončou kráčíme na velmi dobře známé náměstíčko obklopené horou těžkých boulderů.

Na rozlez si „dám“ Cortomaltése 7A, které jsem vylezl před sedmi lety, když jsem tu byl poprvé. Uvozovky píšu proto, že si v něm ani neškrtnu. Výborně, den začíná dobře. Přesunu se na 7A vedle, kde se proces opakuje s tím rozdílem, že tentokrát ani netuším, jak by se boulder vůbec měl lézt (kde jsou chyty?!?). Vyhodnocuju, že je čas pustit se do něčeho těžšího a rozkládám matice pod kámen bohatý na těžké prásky.

Nerad věci zjednodušuju, ale kdybych chtěl o Fontáči říct nějaké moudro, bylo by to asi toto: V jiných oblastech je na těžké bouldry třeba síla. Ve Fontáči je na těžké bouldry třeba síla, ale tak akorát. Když zabereš málo, nedáš to, když zabereš moc, jsi taky dole. Pak je taky třeba tření. Bez tření jste v háji, stejně jako když se vám potí ruce.

Minulý výjezd jsem poprvé nalezl do bouldru Abbé Résina. Z poměrně dobré police je třeba nahodit patu daleko doprava a nasáhnout pravačkou nepříliš beroucí oblinu. Odsud následuje nejtěžší krok, dát pravou nohu k ruce a sáhnout do další obliny levou. Když jste tam, následuje lehký fontáčovský výlez a 7C je v kapse.

Zkoušení Bereziny v létě

Nikdy jsem nebyl schopen přibrat levačkou tu zatracenou oblinu, tak jsem zvědav, jak to půjde teď v optimálních podmínkách…

Nejde to vůbec. Nejsem schopný udržet ten dlouhý krok ruka-noha v pravačce, jsem prostě slabá sračka. Ale minule jsem to skoro udělal, tak jaktože to teď nejde? Někde psal Suk, že u boulderingu je nejdůležitější víra. Já, i když nadávám a brečím (obrazně řečeno:), tak nějak furt věřím, že to půjde.

Zkusím si líp nabrat první chyt. To, že posunu prsty o pár milimetrů jinak způsobí, že ho držím líp, Tím pádem naberu líp oblinu na pravou a díky tomu udělám další krok. Pecka! Teď už jen ten lehký fontáčovský výlez. Jenže nějak ztěžknul, ku*va ty obliny vůbec neberou! Placání je stále zoufalejší a já jsem najednou dole.

Zvlášť si nazkouším výlez a kolotoč pokusů se znovu roztáčí. Poctivě dodržuju pauzy. Je to pro mě důležité nejenom proto, abych udržel kvalitu pokusů, ale taky abych nezahřál ruce a ty se nezačaly příliš potit. Taky mi pomáhá, když se v té kose svlíknu před pokusem do trička a celkově trochu vychladnu.

Po pár neúspěších v ruka-noha kroku jsem ve výlezu a tentokrát nic nepokazím. První 7C z Fontáče je doma!

Babaobab 7B, Rocher Canon – Esence Fontáče na čtyřech chytech

Monča ve Styraxu 7B, Rocher Canon

Zbytek zájezdu zkusím shrnout do jednoho odstavce: Jeden den Mařka vyleze z auta a zařve na celé kolo „faking vedr!“. Prší. Abychom se nezcvokli z ležení ve stanu, jdeme aspoň objevovat nové oblasti. Druhý den je krásně a lezeme. Tyhle dva dny se párkrát se vším všudy vystřídají. Mě se podaří přidat ještě jedno 7C v hezké oblasti Rocher Fin NoNameYet a super 7B Bull Dog. Monča si ve Finu vyleze jedno 7B a Mařka zabejčí ve stropovém 7A+. Kača si bohužel něco udělá s poutkem, takže nám po zbytek zájezdu dělá podporu. Já ještě přidám pár 7A jedno zákeřné 7B Babaobab v oblinové oblasti Rocher Canon a Monča 7B Styrax tamtéž.

Snažil jsem se, aby tenhle článek nebyl jen výčet toho, kdo co vylezl a nevylezl a za kolik to bylo. Chtěl jsem jen trochu přiblížit boj jednoho člověka s kamenem. Považuju se za průměrného lezce – ale zážitky, pocity a zkušenosti z lezení jsou stejné, jestli lezete 6A, 7A, 8A nebo 9b+…

Nebo vás snad napadá nějaký důvod, proč by to tak nebylo?

Všem, kdo navštíví Fontáč přeju hezké počasí a spoustu zážitků ve vašem projektu… ať už to bude cokoliv. Vlastně ani nemusí být ve Fontáči. A konec konců, ani nemusí jít o lezení.

Adam