Reakce Petra Prachtela na dopis P. Reschovi

Foto v úvodu Z. Hlaváčková. Málokdo si uvědomuje, že přírodní balvany mají více funkcí, či potenciálu. Tím, že jej upravíme ukojíme možná ego, ale nezvratně zasahujeme do charakteru kamene. Možná kdos namítne - k čemu je mi nějaký charakter? Ale ti vnímavější snad rozumí. Né každý je natolik citlivý, aby dokázal vnímat onoho ducha, který se pak často odráží i v geniovi loci daného místa. Ostatně téměř každý sportovec má jistý druh klapek na očích, vidí jen kolbiště a výkon, musí být sobec. Málokdo si dokáže uvědomit, že i byť jen kontinuélnost pohybu může tělo naladit na jinou strunu a když zároveň dokáže být přirozený a využít přírodou daného potenciálu, je to pak doslova symfonie.

Dnes je však důležité číslo, obtíž. Je v tom sice jistý druh motivace, ale ten se bohužel zvrtává v cos zvrhlého, v posedlost. A pak už se klapky těžko dávaj dolů. Hold, nejdřív výsledky, pak nějaké charaktery, to je diktát dneška, který si slepě (z neznalosti) a dobrovolně volíme. Je to však cesta k budoucí spokojenosti? A.

Každopádně předkládáme vám originálně zpracovanou reakci Petra Prachtla na otevřený dopis Petru Reschovi: