Wild Country / Historky z Gritu 1.

Víte která je oblast s největší koncentrací pekelně obtížných a nebezpečných cest v Anglii? Jmenuje se Wimberry.

Centrální sektor díky svým výrazným, hladkým hranám bez větších možností pro založení jištění odolával léta pokusům smělých lezců. Ale nebyli bychom na Gritu, kde odvážné a riskantní lezení je velkou opravdu velkou výzvou, aby se i zde nezačala v minulých letech psát historie nejnebezpečnějších cest na ostrovech. Připomenu některé z vyhlášených cest a lezců, které se zde zapsali do historie.

Hlavní foto: Dave Pegg při sólo prvovýstupu MaDMAn (E8 6b) ve Wimberry v roce 1994. Photo: David Simmonite

Photo: www.ukclimbing.com

1 Order of the Phoenix E8 6c
2 Berlin Wall E6 6c
3 Sectioned E8 6c
4 Neptune's Tool E6 6c
5 Wristcutter's Lullaby E6 6c
6 MaDMAn E8 6b
7 Dangermouse E9 7a
8 The Possessed E7 6b
9 Appointment With Fear E7 6b
10 Appointment with Death E9 6c

V 90. letech po éře legendárních extrémistů Dawese, Allena, Nadina a Johna Dunna stále na Gritu zůstavály "last great problems" pro nastupující generaci mladých a odvážných lezců. Jedním z nich byl i Dave Pegg, který byl považován za nejšikovnějšího lezce v jemných plotnách na tření, a také pro jeho odvážné sólové výstupy nad pohozeným batohem se smotaným lanem místo matrace.

Pegg vzpomíná na svůj nejděsivější zážitek z lezení, kdy se po očištění a vyzkoušení top rope nové obtížné cesty ve Wimberry, vydal další den na ostrý pokus. Při něm promrznul pod nepříjemnou a neodjištěnou stříškou a když už byl v koncích, tak si nechal hodit lano, kterému viselo ve vzduchu za zády, a skočil po něm. Zůstal se houpat ve 12 metrech nad děsivými balvany a s vypětím všech sil se snažil cvaknout do oka na laně. Třikrát se snažil marně fixovat jednou rukou, aby se jednoruč dokázal cvaknout a až poté napumpovaný adrenalinem to dokázal. K této cestě s názvem „Possessed“  (E7, 6b) přidal o pár let později na sólo také sousední „MaDMAn“ (E8, 6c), o které mluví jako o „ruské ruletě“ díky lezení po malých kamíncích, které mohou vypadnout.

Další z legendárních morálovek byla přelezena v roce 2009, když Miles Gibson přelezl stěnu podél výrazné hrany a cestu nazval “Danger Mouse“ (E9, 7a) podle svého trička. Zajistitelných je prvních 5 metrů a cesta je 20metrů dlouhá. Miles popisuje jak se v ostrém pokusu pohyboval v jakési bublině koncentrace, kdy si nepřipouštěl žádný strach ani riziko včetně chyby. Po klíčovém kroku však v jemné pasáži koncentraci povolil a dostal se na zlomek vteřiny mimo tuto bublinu. Byl to pro něj prý záblesk největšího strachu jaký kdy zažil, než trochu roztřepaný bez možnosti pomoci a útěku dolů dokončil tento výstup.

Když se Dougie Hallovi povedlo přetraverzovat jemnou stěnu s nepatrnými kamínky a dostat se do vzdušné a nejištěné hrany, nazval tuto cestu příznačně „Appointment with fear“ (E7, 6b). Tehdejší elita však tušila, že narovnání této stěny bude teprve tou pravou výzvou a postupně si na lezeckou hladké stěně s mikrokamínky vylámali zuby Dawes, Jones i Tetler, esa lezecké scény 80. a 90. let. Teprve v roce 2003 se povedlo zkrokovat tuto stěnu Sam Whittakerovi, který se uklidnil procházkou kolem skal přelezl tento „masterpiece“, který po něm čekal na opakování celých 10 let, než se topovedlu Tom Randallovi z Wild Country.

Sam Whittaker při prvovýstupu "Appointment with death". Photo: Adam Long

Hrana do které traverzoval Hall ve své „Schůzce se strachem“ patří k nejpěknějším lezeckým linkám na Gritu. Nikomu se však nepovedlo projekt s třemi 43 lety starýmy nýty vylézt ani zkrokovat. Není se co divit, převislá hrana ukrývá klíčové místo za 8B Fb (asi 7a anglické stupnice) a kdekdo si na ni brousil zuby.

Mladý a talentovaný Pete Whittaker chodil dva roky okolo, než měl výkonnost udržet nepatrné lišty levačkou a oblou hranu pravačkou. V prvním pokusu rezavé nýtky otestoval, když spadnul 3 metry nad zem a v druhém posunul bláznivou lezeckou laťku přelezem „Baron Greenback“ (E9/10 7a). Jestli nýty nevydrží pády při následujících pokusech o další přelezy, můžeme se těšit na opravdu seriózní E12.

V současnosti tento sektor zahrnuje výstupy 1 x E10, 2 x E9, 3 x E8, 3 x E7 a 6 x E6. To je dost na to, aby se tomuto kusu skály vyhýbali všichni rozumní lezci obloukem.