Kam se vyplatí zajet / Roviště

Když se řekne žula v Česku, první co mě napadne je Roviště. Oblé police, jemné lišty a různorodá členitost těchto skalních valů, tyčících se nedaleko vesnice Kamýk nad Vltavou je pro mně synonymem toho pravého žulového lezení. Roviště je jarní a podzimní stálice, kde v chladných ránech uvítáte slunce, které se po celý den bude opírat do vysokých jižních stěn.

Highlander.

Do dvou týdnů se má objevit na lezeckých pultech průvodce „Vltavská žula a  ve  mně narůstala chuť se sem podívat ještě jednou před vydáním na „blind“. Lézt si cesty na vlně vzpomínkového optimismu.

Rozlézt se po ránu v krásných žulových sedmičkových peřinách sektoru „El Krakonoš“. Ráno je jediná možnost jak zde nestát fronty na populární linky jako jsou „Česká cesta“ 7, „El Krakonoš“ 7+/8- a „Vltavská cesta“ 6.

"Česká cesta" 7 v sektoru El Krakonoš.

Podél řeky se projít kolem „Krutého říma“, kde  jsem jsem se před lety bojoval v nástupu cesty „Ave Cesar“ a v pravé části pak kobercovým náletem jednu po druhé sklízet skvělé cesty „Kulečníková koule“ 7-, „Poslední Mohykán“ 7+ a další žulové dobroty. Už řádně zničený si vyšlápnout do vyvýšeného Highlanderu, kde jsem střední těžkou pasáž vždy obcházel jak pešek okolo a nahoře bojoval s laktátem v cestách, které pražští lezci mohou lézt i se zavázanýma očima.

Hafty.

Je to už pěkných sedm let, co jsem v sektoru Hafty sklízel první plody 9- na žule. „Lída“ a „Nové koření“ byly vždy příjemnou vstupenkou do devítkového světa lezení. Když už chlapcům narostl hřebínek, obratem jim spadl, když si vyšlápli na devítkovou klasiku „Hafty“ a tak byli nakonec rádi za vybojované 7b, nádhernou vytrvalostní linii „Čáry života“, na hony vzdálenou tuctovému lezení po pozitivních lištách.

Jara Dražan v klíčovém místě Lídy 9-.

Roviště je skvělá škola nejen pro pražské lezce, kde můžete maturitu v plotnovém lezení složit v cestě „Kirsie Holmworth“ 8+/9- na Hřbitovní stěně a přitom rozpálit špičky lezeček na mikrostupech, které na stěnách spíše nenaleznete. Vždy se najde nějaký malý sektor, který vám poskytne azyl, když se nebudete cítit na vážné výstupy pod bedlivým dohledem místních znalců a vltavských lokálních hrdinů.

Byl jsem překvapen i novým kempem, který vznikl z oldschoolového „Občerstvení u tří ještěrek“. Dá se zde v prosklené refugio vizáži slušně najíst, kafe na medaili nemají, ale lepší než na benzínce a kdo chce restovat v chatkách se sociálkama, má zde dveře otevřené. Škoda jen, že se nesmí kempovat na divoko ve starých srubech při vstupu do lesa, tam jsem zažil nejednu rošťárnu s kumpány po vydařeném večeru u ohnivé vody.

Zkrátka, kdo zde nebyl, tak povinně hned první víkend mazejte na zteč. V horních partíích „Krakonoše“ naleznete to, co jste celou zimu na překližkách marně hledali.

Čaj